Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views :
img

Počmáral zdi kostelů propagandou. Za normalizace po něm pojmenovali brodské gymnázium

/
/
/
1774 Zobrazení



Pokud jste za normalizace studovali na havlíčkobrodském gymnáziu, možná si ještě vzpomenete, že tehdy škola nesla jméno jakéhosi Vratislava Šantrocha. Kdo to ale vlastně byl? Bývalý gymnaziální student, a především radikální komunista, který měl kvůli svým názorům i činům od mládí problémy s policií. Jeho život nakonec skončil předčasně – popravou kvůli účasti v protinacistickém odboji.

Vratislav Šantroch se narodil v zimě 1910 do chudé rodiny z východočeského Rovenska pod Troskami. Jeho otec v hornatém pohraničním kraji nemohl najít práci, a tak se Šantrochovi brzy pro Vratislavově narození stěhovali do (tehdy ještě) Německého Brodu.

I kvůli otcově nelehkému osudu byl mladý Šantroch od útlého věku velmi levicově zaměřený. Už ve druhé polovině třicátých let – tedy v době, kdy studoval na německobrodském gymnáziu – se stýkal s členy komunistické strany a vedl také místní prokomunistické trampské oddíly.

Na jaře 1930 měl Šantroch skládat maturitní zkoušku. Neměl špatný prospěch, takže by ji velmi pravděpodobně zvládl a v následujících letech mohl zkusit štěstí třeba i na některé z vysokých škol.

Nic z toho se ale nikdy nestalo. Jednoho rána v březnu 1930 se totiž na německobrodských kostelech objevily nápisy hanobící papeže i další katolické funkcionáře. Vedle nich byla načmáraná hesla, která naopak velebila Sovětský svaz nebo komunistickou stranu.

Vyloučen ze všech škol

Netrvalo to dlouho a policejní vyšetřování odhalilo viníky – šlo o skupinu prokomunisticky orientovaných studentů gymnázia. Pochopitelně mezi nimi nechyběl ani Šantroch. Po zatčení strávil několik týdnů ve vazbě. Soud ho nakonec do vězení neposlal, stihl ho ale jiný poměrně citelný trest – jen pár měsíců před maturitou byl vyloučen jak z gymnázia, tak i ze všech dalších československých středních škol.

Jak moc Vratislava Šantrocha přísný trest mrzel, nevíme. Jisté však je, že se po jeho vynesení nevzdal ani komunistických ideálů ani touhy po kariéře. Brzy po zmíněném skandálu se proto přestěhoval do Prahy, kde přispíval do různých komunistických tiskovin.

Dlouho se však nemohl významněji prosadit. Upozornil na sebe (a to nejen odběratele komunistického tisku) až v roce 1936 – tehdy strávil několik týdnů ve Španělsku, kde napsal řadu relativně kvalitních a čtivých (byť pochopitelně ideologicky zabarvených) reportáží o tamní občanské válce.

Po návratu z Pyrenejského poloostrova Šantroch přesídlil na Ostravsko, kde se střídavými úspěchy pokračoval ve své novinářské kariéře. Právě na východě dnešní České republiky ho také zasáhly smutné události roku 1938. Nejdřív přišel podpis mnichovské dohody a krátce poté úřady rozpustily komunistickou stranu – a současně s tímto krokem zastavily také veškerý komunistický tisk. O práci však Šantroch přišel jen na chvíli.

Od odboje na popraviště

Brzy po zákazu KSČ totiž azyl našel (podobně jako další komunističtí novináři) v sociálně demokratickém listu Právo lidu. V jeho redakci by možná bez významnější úhony přečkal celou válku – a po jejím konci na něj jako na přesvědčeného komunistu mohla čekat zajímavá kariéra. Šantroch se však opět rozhodl jinak.

Ještě před okupací v březnu 1939 totiž začal spolupracovat s ilegálním ústředím komunistické strany. Nepatřil sice mezi přední ani nijak významné odbojáře, pozornosti německé tajné policie ale neunikl. Agenti gestapa ho za protiněmeckou činnost zatkli v únoru 1941.

Na soud čekal v pražské ruzyňské věznici. Rozsudek nad ním ale nakonec žádný soudce nikdy nevynesl. Na konci září 1941 totiž Hitler do čela protektorátu Čechy a Morava instaloval Reinharda Heydricha – a ten bezprostředně po nástupu do funkce nařídil popravit část vězněných odbojářů. Na jeho seznamu bylo i jméno Vratislav Šantroch.

Ilustrační foto: ČŠI

  • Facebook
  • Twitter