Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views :
img

Pochod Havlíčkovy mládeže po třiceti letech

/
/
/
1285 Zobrazení



V sobotu 8. srpna vzpomenou na Havlíčkobrodsku jednu z akcí Havlíčkovy mládeže z konce 80. let minulého století, bude se opakovat pochod Havlíčkovy mládeže po třiceti letech od Havlíčkova domu v Havlíčkově Brodě do Havlíčkovy Borové.

Start je z centra Havlíčkova Brodu v 10.00 a trasa povede přes Pohled – Stříbrné Hory – Žižkovo Pole – do Havlíčkovy Borové v délce 21 kilometrů. Následovat bude od 18.00 návštěva rodného domku Karla Havlíčka Borovského, posezení a diskuze v místní restauraci a závěrečná hromadná fotografie účastníků před sochou rodáka z Borové.
Zpáteční dopravu zajistí městys Havlíčkova Borová, který s organizací pochodu vypomáhá. Účastníci se tak mohou nechat dopravit na poslední vlak, který z Přibyslavi do Havlíčkova Brodu odjíždí v 21.45.
Cílem celé akce není jen tento čin veřejnosti připomenout, ale zapojit a obeznámit mladší generaci s tehdejším tichým protirežimním odporem havlíčkobrodské iniciativy.

Jedna z největších protirežimních akcí roku 1989 na Havlíčkobrodsku
K založení iniciativy Havlíčkova mládež došlo sepsáním čestného prohlášení v havlíčkobrodském klubu Osma v listopadu 1988. U zrodu stáli Pavel Šimon, Petr Hrabalík, Petr Novotný a několik dalších jmen. Jednalo se o společenství lidí, kteří se v druhé polovině osmdesátých let pravidelně scházeli, účastnili demonstrací či undergroundových koncertů. Vycházeli z myšlenek „disidenta“ Karla Havlíčka Borovského, který se ve svých článcích věnoval jak komunismu, tak liberální demokracii a svobodě slova. Havlíčkovi přívrženci byli poskládaní z okraje společnosti i z vrstvy běžně fungující. Nerovnost sjednocoval prvek, a to nesmíření se s nesvobodou, kterou komunistický režim diktoval.

Až příliš nezávislí
Členové iniciativy Havlíčkova mládež dělali to, co komunistický režim po mládeži chtěl – jenže nezávisle, mimo oficiální struktury SSM a to stačilo, aby se stali „vnitřním protivníkem“. Funkcionáře SSM tím přiváděli k nepříčetnosti a stejně tak i brodské estébáky, kteří se potupně museli převléct do montérek a nastoupit na brigádu s nimi. Státní bezpečnosti vadilo, že se odehrává cosi mimo dosah režimové struktury, co je mimo hledáček establishmentu.
Během pár měsíců se z regionální Havlíčkovy mládeže stává uskupení, o němž se mluvilo celostátně, jehož jméno několikrát zazní v rozhlase Svobodné Evropy, což samosebou pro havlíčkobrodskou StB bylo nepříjemnou vizitkou. Veřejnost si všímala prospěšnosti mladých a režim tak vlastně nemohl nic namítat. Přesto ale StB nepřestávala šlapat některým po patách a zvolila taktiku tzv. odkrajováním. Z uskupení si vytipovala členy slabší povahy, které si postupně zvala k výslechům, a ti se pak ze strachu neúčastnili dalších aktivit Havlíčkovy mládeže.
Do uskupení navíc zapojila StB svého informátora, který nejenže předával StB o iniciativě zprávy, ale také se jí snažil podle zadaných instrukcí vyšetřovatelů kormidlovat či ji přímo zevnitř rozkládat, čímž mělo docházet k oslabení funkčnosti celého uskupení. Temné chvíle přicházejí v momentě, kdy z celostátního vedení přichází rozhodnutí: „Skončete to s nimi!“ To mělo za následek u některých členů tvrdší průběh výslechů.

Podpisové archy zachránili
Největší akcí Havlíčkovy mládeže se stal pochod z Havlíčkova Brodu do Havlíčkovy Borové v červenci 1989, kterého se účastnilo podle výpovědí více než sto lidí. StB pochod monitorovala dokonce i z vrtulníku. V Havlíčkově Borové, kde si výletníci prohlédli muzeum Karla Havlíčka Borovského, pak na ně čekalo množství uniformovaných i neuniformovaných příslušníků. Někteří měli podle vzpomínek účastníků kožené kabely se zabudovaným objektivem, z nichž si akci tajně natáčeli. Během pochodu se sice podepisovaly různé petice – vedle Několika vět například petice Nezávislého mírového sdružení za možnost civilní vojenské služby. Podpisové archy se ale organizátorům podařilo dostat do bezpečí ještě před příchodem do Havlíčkovy Borové.

Udával je kamarád
Na tehdejší dění vzpomíná Pavel Šimon: „Sraz byl v deset u Havlíčka. Upřímně jsem nečekal, že zájem Státní bezpečnosti bude takový, jaký byl. Na sobě jsem ale jinak cítil, že tlak systému opravdu roste. Vím, že jsme tehdy diskutovali nad tím, kudy jít a co na té cestě dělat a jak by to mělo probíhat, takže bych řekl, že to bylo klasická akce Havlíčkovy mládeže, která se mohla změnit. Byly to desítky lidí, snad ke stovce a celý pochod byl monitorovaný policií.
Expost jsem se dozvěděl, že to probíhalo tak, že mezi sebou jsme měli člověka, který se Státní bezpečností spolupracoval a ten pochod formoval, což se později ukázalo, že tím člověkem byl František Štibor, který se mnou mimo jiné hrál i v kapele Bio 29. Franta Štibor byl od StB instruován tak, abychom se vyhýbali obcím, protože jsme měli v plánu zastávky. Když jsme došli do Havlíčkovy Borové, následovala po skupinkách návštěva rodného domu Karla Havlíčka Borovského a pokračovalo se do restaurace, kde už bylo vidět, že vědí, kdo k nim přijde. Samozřejmě venku stála policejní auta, ale k žádnému zakročení nedošlo, čemuž jsem se teda divil. Závěrem byla hromadná fotka před sloupem, což pro estébáky musela být super záležitost, že jsme se jim takhle seřadili.“
Na události spojené s pochodem vzpomíná i Petr Novotný. Tehdy bezpečně převážel a uchovával podpisové archy Několik vět. „Když jsem přijel do Havlíčkovy Borové, bylo tam plno uniformovaných i neuniformovaných policistů. Někteří z nich měli kožené kabely, v kterých byla zabudována oka od kamery. Tajně si tak natáčeli všechny účastníky pochodu a do toho nám nad hlavou lítala helikoptéra. Jakmile se pochod rozešel, vyjel jsem autem spolu s Tomášem Holendou z Borové, a hned nás zastavila hlídka. Prohledávali nám auto a snažili se nalézt podpisové archy, které jsem naštěstí předtím odvezl do Havlíčkova Brodu.“

Autor pracuje v rámci projektu Paměť národa

  • Facebook
  • Twitter