Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views :
img

Nikdo nevěděl, že nastala krvavá řež, v níž o nic nejde. Od ‚zbytečné‘ bitvy u Štoků uplynulo 215 let

/
/
/
1436 Zobrazení



Bylo odpoledne 5. prosince 1805, když u dnešního městyse Štoky začala jedna z největších bitev v dějinách dnešního Havlíčkobrodska. Střetla se v ní rakouská císařská vojska s armádou Bavorského vévodství. Jejich velitelé až po pár dnech zjistili, že krvavé střetnutí s tisícovkou obětí bylo naprosto zbytečné. Tato část napoleonských válek totiž už byla rozhodnutá – už 3. prosince ji ukončila slavná bitva u Slavkova.

Než začneme líčit dramatické události, které se na tehdejším Německobrodsku udály na přelomu listopadu a prosince 1805, nabízíme krátké opakování toho, co jste možná slyšeli už kdysi v hodinách dějepisu.

V oné době v Evropě zuřily napoleonské války, konkrétně jejich část nazvaná válka třetí koalice. Proti sobě stály na jedné straně Francie a Bavorské vévodství a na druhé straně Velká Británie, Ruské impérium a Rakouské císařství.

Rozhodující střetnutí této části války nastalo ve slavné bitvě u Slavkova, která je známá též jako bitva tří císařů. Napoleon v ní porazil Rakousko a Rusko a válku třetí koalice tak vyhrál.

Mezitím se však schylovalo také k jinému rozsáhlému střetnutí – konkrétně ke zmíněné bitvě u Štoků. Během listopadu se totiž na západě Čech zformoval přibližně desetitisícový rakouský sbor, který mířil na Moravu, kde měl podpořit císařská vojska v očekávané velké bitvě proti Napoleonovi.

Přibližně ve stejné době však na území dnešní České republiky u Znojma vstoupilo také šestitisícové bavorské vojsko. To se nakonec do bitvy u Slavkova nezapojilo, ale dostalo za úkol se přesunout k Jihlavě, aby strážilo přístupovou cestu na Moravu.

18. listopadu tak Bavoři – vedení maršálem Carlem Philippem von Wredem – obsadili Jihlavu a 26. listopadu rozbili své obranné pozice až u Německého Brodu.

Přihlášení k odběru novinek

(Novinky budou zasílány pravidelně každý den v 6 hodin ráno.)

Po uvedení adresy bude na Váš e-mail zaslán aktivační e-mail pro potvrzení odběru.

Střet se blíží

Netušili však, že v oné době k nim od Prahy postupoval silnější rakouský sbor. Poprvé na sebe obě armády narazily 27. listopadu, kdy Rakušané rozdrtili slabé předsunuté bavorské jednotky u Golčova Jeníkova, o tři dny později pak císařská vojska bez větších potíží porazila další malé bavorské sbory také u vesnice Kámen a následujícího dne bez boje vpochodovala do Německého Brodu.

Rychlý postup rakouské armády se bavorským velitelům podařilo zastavit až brzy ráno 2. prosince u osady Zvonějov. Následujícího dne Bavoři obsadili dosud rakouské Štoky, u nichž se obě vojska setkala v plné síle. Bylo tak jasné, že k finálnímu střetu dojde právě tam.

Jenže: zatímco situace na tehdejším Německobrodsku se stále víc vyhrocovala, u Slavkova bylo mezitím dobojováno. Napoleon slavnou bitvu vyhrál a následujícího dne válčící strany podepsaly příměří.

To ale na dnešní Vysočině přirozeně nikdo nevěděl. 4. prosince se tam žádná z nepřátelských stran u Štoků k útoku neodhodlala, dlouhé čekání na první krok nakonec skončilo až 5. prosince, kdy odpoledne zaútočili Rakušané. Ti měli mírnou početní převahu a dokázali ji efektivně využít.

Úprk na Moravu

Ještě před setměním vytlačili Bavory nejprve zpět ke Zvonějovu a pak až k vesnici Pávov. Tam se sice bavorská armáda pokusila opevnit za kamennou zdí místní obory, rakouské dělostřelectvo ale její pozice brzy získalo. Bavoři navíc při zoufalém nočním úprku utrpěli těžké ztráty, když se pod tíhou jejich koní prolomil led na několika rybnících.

Následujícího dne proto bavorské sbory bez boje vyklidily Jihlavu a dál ustupovaly směrem ke Znojmu. Zachytily se u Moravských Budějovic, kde boje přechodně utichly. Právě na pozice k Moravským Budějovicím dorazil 8. prosince posel, který velitelům obou armád oznámil výsledek bitvy u Slavkova i podmínky podepsaného příměří.

Vše bylo zbytečné

Pokračování šarvátky na Vysočině se tak stalo bezpředmětným. Rakouskému veliteli Ferdinandu d´Este nezbylo nic jiného než se se svými vojáky stáhnout na vymezenou demarkační linii u Čáslavi. A Bavoři mohli (byť na přechodnou dobu) bez boje znovu obsadit Jihlavu.

Bavorské vévodství později za válečnou pomoc Napoleonovi obdrželo rakouské spolkové země Tyrolsko a Vorarlbersko a taky německé město Augsburg. Dnešní Vysočina, přestože byla dějištěm bojů, zůstala rakouská. Bavorská vojska z ní proto ještě před koncem roku 1805 odtáhla.

Zbývá ještě doplnit, že ve „zbytečné“ bitvě u Štoků zemřelo hrubým odhadem tisíc vojáků – 800 na bavorské a 200 na rakouské straně.

Bitvu do dnešních dní připomíná památník, který se nahází přímo u hlavní silnice číslo 38 mezi Štoky a Jihlavu. K pomníku nevede žádná cesta, dá se k němu dostat právě pouze po zmíněné (a značně frekventované) silnici. Případní turisté by tam proto měli dbát zvýšené opatrnosti.

Foto: Wikipedie

  • Facebook
  • Twitter