Jednotka dobrovolných hasičů Jihlava má jedno z nejmodernějších vybavení

Jednotka sboru dobrovolných hasičů Jihlava má nového velitele a prostřednictvím města nakoupila nové potřeby. Většina jejích členů jsou také členy sboru dobrovolných hasičů Bedřichov – Jihlava. Dvě rozdílené organizace dvou názvů tvoří jeden, velice potřebný tým.

Sbor dobrovolných hasičů Bedřichov (SDH) – Jihlava je občanským sdružením a stará se zejména o výchovu mládeže, různé požární asistence či preventivně-výchovnou činnost. Společně s ním však sídlí v hasičárně za zdravotním střediskem na Sokolovské ulici také tzv. Jednotka sboru dobrovolných hasičů Jihlava (JSDH) – tedy vycvičení dobrovolní hasiči, kteří fungují jako podpora profesionálního týmu Hasičského záchranného sboru Kraje Vysočina (HZS). Členové jednotky musí mít mimo zdravotní a odbornou způsobilost také smlouvu se zřizovatelem – tedy s magistrátem města, a při vyhlášení poplachu musí zvládnout vyjet do deseti minut. A právě tato jednotka začátkem prázdnin změnila velitele. Místo Marka Zemína se jím stal Jan Flaška. Ten pro Ježkovy oči vysvětlil, proč ke změně došlo, a prozradil, jaké nové vybavení si nejen díky finanční podpoře z magistrátu mohli hasiči pořídit, a stát se tak jednou z nejmodernějších dobrovolných jednotek v širém okolí.

Proč se změnila pozice velitele v JSDH?
Kolega Marek Zemín měl poměrně dlouhou dobu dvě funkce – dělal starostu SDH a velitele JSDH. Na začátku tohoto roku u něj ale došlo ke změně zaměstnání, kde již nemůže být tak časově flexibilní. Proto jsme se domluvili, že post velitele od něho převezmu já a on bude mým zástupcem – předtím to bylo naopak, takže se toho zase tolik nezměnilo. Starostou SDH ale zůstal.

Město jednotku zásobuje potřebným vybavením. Co jste si jeho prostřednictvím pořídili letos?
Například vybavení na lesní požáry, tzv. Program D, který se používal i při hašení Českého Švýcarska. Jedná se o batohy, které jsou vybavené menší a lehčí hadicí a jsou určené do těžkého terénu lesních požárů. Letos bylo naštěstí deštivé jaro, takže bylo lesních požárů minimum, ale loni jich bylo opravdu hodně, takže jsme se rozhodli si je pořídit. Dále nám pracovníci městského odboru informatiky nakoupili nové tablety, do kterých nám pořídili aktuální verzi programu GINA, který používají i profesionální hasiči. Ta slouží nejen při komunikaci s operačním střediskem, ale obsahuje především navigaci k místu zásahu nebo třeba databázi nebezpečných látek. Navíc se díky ní dá sledovat poloha zásahového vozidla i ostatních vozidel složek IZS, které míří ke stejnému zásahu.

Letos jste dostali také termokameru. K čemu je dobrá a jak je takový přístroj drahý?
O termokameru jsme usilovali celkem dlouho, ale vždy se na to buď nenašla dotace, nebo se koupilo něco důležitějšího. Nakonec nám pomohla firma M-KOVO. S panem majitelem dar vyjednal pan náměstek Popelka. Stojí kolem 50 až 60 tisíc a má dvě základní využití. Za prvé jsme díky ní u požáru schopni ihned určit skrytá ohniska a zaměřit na ně hasební zásah. To je nejen velmi efektivní, ale také šetrné, protože nekropíme, kam nás napadne, a okolní majetek tak není poškozen od vody. A za druhé nás navádí v zadýmených prostorech. Například když v paneláku není vidět na špičku nosu a my se musíme orientovat podle hmatu, tak nám alespoň ukáže, jak ten prostor vypadá. Zároveň je možné s její pomocí hledat osoby, a to nejen v zadýmených budovách, ale také třeba v noci v lese, kde může hledaný jen bezvládně ležet.

Je takové vybavení u dobrovolných jednotek obvyklé?
Musím říct, že nevím o jednotce v kraji nebo minimálně na Jihlavsku, která by tuto termokameru měla. A co se týče aplikace GINA, ta je již u hasičů v ČR běžná. Ale skvěle nám pomáhá – například když vyjede zásahové auto a mezitím přijedou další lidi na výjezd, tak se mohou podívat kde to auto je, vzít si druhé a jet na přesné místo kolegům pomoci nebo je vystřídat. Nemusíme si zbytečně volat, což zaměstnává nejen ruce, ale i čas.

Prý budete spolupracovat také s autoškolou, jak ta spolupráce bude vypadat?
Ano, Autoškola Koutný – dnes už Autoškola Popelková, nám koupila v hodnotě asi čtyř tisíc novou záznamovou kameru do zásahového auta, která se nám asi po šesti letech používání rozbila. Ta nám může pomoci k tomu, kdyby – nedej bože, došlo k nějaké autonehodě při výjezdu, tak může sloužit jako důkazní materiál. Při té příležitosti jsme se ale s autoškolou také dohodli, že pokud zaznamenáme nějaké situace, kde nám řidiči špatně nebo naopak ukázkově dobře uhýbají z cesty, tak jim to samozřejmě za dodržení GDPR poskytneme k výuce řidičů.

Jaké chyby většinou řidiči dělají?
Nejčastěji se dvěma autům podaří zastavit hned vedle sebe v tom nejužším místě. Nebo zastaví vedle ostrůvku a myslí si, že je objedeme přes něj, ale my nemůžeme s těmi dvaceti tunami skákat přes ostrůvky, tím bychom je zničili.

Jaké zásahy jste už letos řešili?
Co se týče požárů, tak jeden z největších byl na konci ledna, kdy hořela autodílna v Pístově, a byl vyhlášen druhý stupeň požárního poplachu. Potom se sešly požáry na Rounku, kde hořely ve velmi těžce dostupném terénu dvě chaty. V květnu zase chytla kuchyň v jednom paneláku na Březinkách, který musel být kvůli zadýmení celý evakuován. A co se týče technických zásahů, tak to jsme například v únoru ve spolupráci s HZS sbírali ropné látky na Pávovském rybníku. Samozřejmostí jsou také zásahy ve větrné smršti nebo bouřce, která letos byla silná například 21. června, kdy jsme odstraňovali několik popadaných stromů na komunikacích jak za Jihlavou, tak i ve městě, kde většinou padají na trolejová vedení. Jezdíme také odstraňovat bodavý hmyz, toho letos máme za sebou také mnoho.

Kolik zásahů to tedy dohromady je?
Letos jich máme zatím 38. Pro představu v minulém roce jich bylo 72. Většinou se držíme mezi těmi 50 až 70 zásahy ročně. 

Více se o JSDH Jihlava či SDH Jihlava-Bedřichov na: www.sdhbedrichov.cz.