Hladina Sázavy přesáhla veškerá měření. Havlíčkův Brod si připomíná největší povodeň v historii

Broďáci a obyvatelé dalších obcí podél Sázavy si letos připomínají 310 let od nejničivější povodně v historii Vysočiny. Povodeň se prohnala Havlíčkovým – tehdy Německým – Brodem na přelomu července a srpna roku 1714.

„Proudy hučících vod kvapem se valily údolím Sázavy a Šlápanky, jež se záhy v jediné jezero proměnily. V bezradném zmatku pobíhajícího obyvatelstva a kterou nesl se hrozivý hukot rozpoutané řeky a pronikalo úpěnlivé volání o pomoc i křik a nářek lidí navzájem se hledajících,“ popsal historik František Petr bezmoc a strach obyvatel při povodni roku 1714 ve svém článku z roku 1931.
Povodeň zničila přes 90 domů a poničila kostel svaté. Kateřiny. Smrt v ní našlo přes 200 lidí po středním toku Sázavy, z čehož 69 pocházelo z Havlíčkova Brodu. Přesný počet ale doteď není známý. Někteří lidé se nikdy nenašli, jiné nedokázali identifikovat. Většina těl se totiž našla až o několik mil dál po proudu řeky. Počet obětí zvýšil i fakt, že povodeň přišla znenadání uprostřed noci. „Zjištění skutečného počtu obětí této povodně nám ztěžuje i to, že o ní vznikla Kramářská píseň. Tahle veršovaná zpráva se hrála třeba na poutích a jejím hlavním úkolem bylo zaujmout a pobavit, ne předat přesné informace. Ale většinu dobových pramenů, ze kterých dnes můžeme čerpat, vydali až po této písni. Takže je velká šance, že je jejich zdrojem,“ řekl Martin Firon, historik z Muzea Vysočiny v Havlíčkově Brodě.

Povodeň začala kvůli velkým přívalovým dešťům a bouřkám. Ty nejspíš protrhly hráze rybníků u Žďáru nad Sázavou. Ohledně toho, kde přesně se ale voda vyvalila, se vedou spory. Hydrologové vyvrátili mnohaletou povídačku, že to byl rybník Dářko. Především proto, že se o Dářku žádné historické prameny nezmiňují. Velká voda s sebou vzala vše, co se jí připletlo do cesty, včetně dalších hrází. Proto povodeň narostla do takových rozměrů.
Objem vody protékající řekou dosáhl až čtyřnásobku stoletého průtoku. Jedná se o mimořádný čtvrtý povodňový stupeň. Podle dobových záznamů překročila hladina všechny předešlé značky velkých vod. To značí, že žádná povodeň, předchozí ani následující, se jí nepřiblížila. „Třetí stupeň povodňové aktivity znamená, že průtok dosáhne například průtoku pětiletého. Mimořádný čtvrtý stupeň jsme zaznamenali jen dvakrát. Jde o situace, kdy se hladina vymyká veškerým měřením. Jedním z nich jsou právě povodně na Sázavě 1714, druhé byly na Berounce 1872,“ vysvětlil hydrolog Libor Elleder z Českého hydrometeorologického ústavu.
I poté, co povodeň ustoupila, problémy Broďáků nezmizely. Po celé spodní části města nanesla až metr smrdutého bahna, ze kterého část obyvatel onemocněla. Nejčastěji se nakazili lidé, kteří se snažili zbohatnout na hledání naplavených cenností z jiných obcí.
Podle historických zdrojů byla škoda odhadnuta na 100 tisíc zlatých rýnských. V dnešní hodnotě by se daná suma počítala na stamiliony korun.

Než zmizely veškeré stopy po velké vodě, uplynulo téměř padesát let. Na připomínku těchto událostí zastavěli obyvatelé do fasády Kašparovského domu – dnes Dolní ulice 97 – takzvaného Bradáče. Kamenná hlava připomínala výšku, kam dosahovala povodeň na pravém břehu Sázavy. Tu hydrologové vypočítali na přibližně 413 metrů nad mořem. Bradáč už tam ale není, odstranili ho řemeslníci při modernizaci domu. Další připomínka, kam dosahovala hladina vody, připevnili Broďáci na levý břeh, na kostel sv. Kateřiny. Plakety ale byly také sundány, při rekonstrukci. Dnes už nenajdete v Havlíčkově Brodě žádnou připomínku nejničivější povodně na Vysočině.

Autorka textu: Veronika Chvoštíková, absolventka Letní žurnalistické školy Karla Havlíčka Borovského 2024

Úvodní foto: Fasáda Kašparovského domu – dnes Dolní ulice 97 – bez takzvaného Bradáče, foto: Veronika Chvoštíková