František Sláma: za monarchie zasedal v parlamentu, vydával české knihy a nakonec skončil ve vězení

Na jednom z domů na chotěbořském náměstí visí nenápadná pamětní deska. Připomíná tamního rodáka a pozapomenutého „slezského buditele, spisovatele a politika“ Františka Slámu. Ten celý život pracoval jako soudce. Ve svém volnu se ale věnoval celé řadě koníčků – všechny je spojovalo jediné – snaha o zvýšení prestiže českého národa v Rakousku-Uhersku. Sláma byl dokonce tak důsledný, že po začátku první světové války skončil ve vězení…

František Sláma se do relativně bohaté obchodnické rodiny v Chotěboři narodil v roce 1850. Po absolvování povinného základního vzdělání nastoupil už ve svých jedenácti letech na německobrodské gymnázium. Pro jeho movité rodiče však nebyl problém, aby synovi financovali studium i mnohem dále od domova.

Sláma proto brzy z Brodu přestoupil na gymnázium do Prahy a maturitní zkoušku skládal v Bratislavě. Následně se rozhodl pro studium práv – taky ta však absolvoval pro tehdejší dobu v poměrně exotických lokalitách. Nejprve nastoupil na univerzitu v Budapešti, závěrečné zkoušky pak skládal v roce 1877 v Záhřebu.

Následně zamířil do státní služby – pracoval jako soudní úředník v odlehlých balkánských oblastech na hranicích mezi nejjižnějšími částmi Rakouska-Uherska a Osmanské říše. Mladého rodáka z Chotěboře práce v zapadlém kraji pochopitelně nijak zvlášť nenaplňovala, a proto brzy požádal o přeložení zpět do českých zemí.

Osudový Těšín

Dočkal se v roce 1882, kdy ho jeho představení přemístili k soudu ve slezském Těšíně. Služba v tehdy ještě nerozděleném městě, kde žilo podobné množství Poláků, Němců a Čechů, Slámu nadchla. Právě tam se totiž začal projevovat jako český vlastenec. Zakládal tam například české spolky, ve volných chvílích také vyrážel do okolních vesnic, kde sbíral místní české pověsti, které následně vydával.

V podobné činnosti pokračoval také v dalších letech po přeložení k soudu do nedaleké Opavy. Tam dokonce se svými kolegy založil vydavatelství, ve kterém vycházely výhradně české knihy (což byla v oné době ve většinově německém pohraničí vzácnost).

Kromě toho Sláma nezanevřel ani na svůj rodný kraj, pravidelně jezdil do Chotěboře, kde hrál v tamním ochotnickém divadle. Sbíral (a publikoval) také různé pověsti a příběhy, které mu vyprávěli tamní obyvatelé.

Na přelomu devatenáctého a dvacátého století přispíval také do různých celostátních novin a časopisů a napsal také několik vlastních povídkových souborů a románů. Ty však většinou nebyly nijak kvalitní, a proto brzy zapadly.

Politikem

V roce 1891 pak František Sláma udělal další důležitý životní krok. Rozhodl se totiž, že vstoupí do politiky. Stal se členem mladočeské strany – na rozdíl od řady svých spolustraníků však nebyl nijak radikální, nevystupoval proti rakouské monarchii, podporoval pouze větší nezávislost českých zemí.

Onoho roku se také poprvé stal poslancem vídeňské Říšské rady. A post obhájil také v následujících třech volbách, takže v nejvyšším zákonodárném sboru rakousko-uherské monarchie setrval přesně dvacet let, tedy až do roku 1911.

Mezi svými kolegy platil jednak za výborného řečníka, ale také za vstřícného politika, který nikdy neodmítal jednání se svými protivníky a byl kdykoli ochoten debatovat o kompromisech. Na parlamentní půdě se věnoval především školství a přirozeně také národnostním otázkám, později často mluvil také o ekonomice.

Na sklonku života do vězení

Když se v roce 1911 rozhodl pro odchod z politiky, zdálo se, že ho čeká spokojený závěr života. Následujícího léta totiž opustil také post soudce brněnského zemského soudu a odešel do penze.

Po dvou letech však přišla první světová válka, která Slámovi připravila pravděpodobně největší životní komplikaci. Po jejím začátku totiž rodák z Chotěboře poněkud změnil své celoživotní postoje, začal se vymezovat vůči monarchii a přiklonil se k názoru, že by po válce měl vzniknout samostatný český stát.

Začal proto podporovat domácí odboj, neušel však pozornosti císařské policie a v roce 1915 byl zatčen. O rok později byl pak odsouzen za vlastizradu k pětiletému trestu vězení. Tehdy ale už Sláma byl ve špatném zdravotním stavu, následujícího roku proto byl (poté co na trůn nastoupil poslední rakouský císař Karel I.) opět propuštěn.

Svobody si však už příliš neužil. Nedožil se dokonce ani vzniku samostatné republiky. František Sláma zemřel v dubnu 1917.