Z novoměstské nemocnice už podruhé vyjela sanitka splnit přání. Mířila na levandulová pole a na zámek
Spatřit levandulová pole a navštívit zámek Nové Hrady, v němž měla před sedmnácti lety svatbu. Takové bylo přání paní Natálie, těžce nemocné pacientky plně závislé na umělé plicní ventilaci a přístrojích zdravotnické techniky.
Paní Natálie je oblíbenou pacientkou sestřiček a lékařek, které o ni pečují v domácím prostředí i personálu z oddělení Následné intenzivní péče novoměstské nemocnice. Právě ošetřující zdravotníci se rozhodli paní Natálii její přání splnit. „Strašně moc jim za to děkuji, byl to pro mě doslova svátek a velmi jsem si to užila. Jsou to takoví andělé bez křídel, snaží se nám, pacientům, udělat život krásnější. A musím říct, že u mě se jim to opravdu povedlo,“ říká paní Natálie, která s okolím komunikuje pouze prostřednictvím očního komunikátoru.
Její výlet se ale neuskutečnil jen zásluhou zdravotnického personálu. Organizátorům výletu vyšli vstříc i majitelé Levandulového statku Bezděkov a zámku Nové Hrady. „Bylo to naprosto úžasné. Všude na nás už čekali. Novoměstská nemocnice nám půjčila sanitku i s panem řidičem Odehnalem, který byl naprosto skvělý a velice ochotný,“ začíná s popisem dobrodružné cesty Marie Kudiovská, koordinátorka domácí umělé plicní ventilace Nemocnice Nové Město na Moravě, která spolu se sestřičkou z urgentního příjmu Boženou Krčálovou zajišťovala paní Natálii zdravotnický doprovod.
V Bezděkově se výletníků ujal majitel levandulového statku Lukáš Drlík. „Je to velmi charismatický pán. Provedl nás tam, vysvětlil nám, jak to vlastně všechno začalo a proč se vydali právě cestou levandulových polí. Začínali s bylinkami, ty jim ale okousala lesní zvěř. A levanduli nic neokusuje, takže dali přednost jí,“ usmívá se Marie Kudiovská. „Dozvěděli jsme se ale také, jak se levandule pěstuje, co všechno se z ní vyrábí a další a další zajímavosti,“ dodává.
Cesta voňavými fialovými lány nebyla pro pacientku na pojízdném lehátku a její doprovod právě jednoduchá. Levandulová pole nejsou uzpůsobena na podobné návštěvy. Přesto si to všichni zúčastnění velice pochvalovali. „Uprostřed levandulových polí je altán, kam se chodí všichni návštěvníci fotit. Mimochodem, spousta návštěvníků přichází stylově oblečena. Potkali jsme dámu v klobouku a mnohé další v rozevlátých róbách. A všude létali motýli. Bylo to velice romantické a Natálce se to velmi líbilo,“ podotýká doprovázející zdravotnice.
Od levandulových polí pokračovala sanitka s pacientkou a jejím doprovodem k Novým Hradům. Tamní zámek se stal před sedmnácti lety dějištěm důležité události v životě paní Natálie. Právě na tomto místě se vdala. Manžel jí doprovázel i tentokrát. „I tam nás vítali majitelé, pan a paní Kučerovi a jejich snacha. Byli strašně příjemní a Natálka od nich dostala velkou, nádhernou kytici růží, kterou uvázali tamní zahradníci,“ popisuje začátek další zastávky Marie Kudiovská.
Za sedmnáct let, které uplynuly od doby sňatku paní Natálie a jejího manžela, prošel zámek Nové Hrady a jeho okolí velkou proměnou. „Natálka s manželem měli možnost srovnání a říkali, že současní majitelé celý areál neskutečně zvelebili. Sanitkou jsme dojeli skoro až k daňčí oboře. Tam jsme Natálku vyložili a dál už jsme ji vezli na pojízdném lehátku. Nebylo to jednoduché, zvláště mužská část doprovodu se pořádně zapotila. Projížděli jsme kolem skleníků přes kaskádovité zahrady až k zámku a muzeu a zpět k sanitce. Vůbec nevím, jak se jim podařilo Natálku se všemi těmi přístroji tam dostat a nevyklopit ji. Ale stálo to za to. Natálka s manželem si takto zopakovali svou svatební cestu. Zámek bohužel není bezbariérový, takže jsme se s Natálkou nedostali dál než do vstupního prostoru. Ale i tak to bylo krásné,“ přibližuje Marie Kudiovská.
O velké překvapení a chvíli dojetí se postaral syn paní Natálie, jedenáctiletý Míša. „Rozhodl se, že bude mít proslov. A děkoval rodičům za všechno, co pro něj udělali. Děkoval za výchovu, za to, jak jsou na něj hodní, že ho berou na výlety… Rozplakal nás všechny,“ netají se dojetím Marie Kudiovská. Výlet byl pro Natálku splněným přáním. Nikdo si nedovede představit, jaké to je, když se člověk stane zajatcem vlastního těla. Těla, které neposlouchá. Většinu času tráví Natálka doma nebo v nemocnici. „Splnila se jí dlouhodobá touha obyčejného výletu. Řekla mi, že ze zážitků bude žít a živě na ně vzpomínat každý den,“ doplnila Božena Krčálová.
