Firma Tirad ze Šašovic patří mezi nejlepší v Evropě

Firma Tirad ze Šašovic u Želetavy oslaví v červenci dvacet pět let úspěšného provozu. Z malé dílny vyrostly tři výrobní haly, kde vznikají velmi přesné základové desky pro vstřikovací lisy určené pro zahraniční trh. Partě mladých kluků se podařilo vybudovat společnost, která patří mezi tři nejlepší firmy přesné výroby v tomto segmentu v Evropě. Dnes jsou z nich zkušení podnikatelé.

Zaměstnávají 215 lidí. Generálním ředitelem Tiradu je Stanislav Veselý. Při pohledu zpět hovoří o zázraku, ale také o velké dřině. S úctou mluví o svých kolezích i pracovnících, díky kterým firma tak dobře šlape.

Tirad existuje od července 1993. Za tu dobu jste ušli velký kus cesty. Jaké to bylo úplně na začátku?

Jsem vystudovaný elektro inženýr a pracoval jsem ve vývoji a výzkumu v ČKD Polovodiče. Zajímal jsem se tenkrát hodně o počítače a uvědomoval jsem si potenciál číslicově řízených strojů. Začínali jsme v jedné kanceláři v Jihlavě, kde jsme programovali. Po dvou letech jsme začali uvažovat o vlastní výrobě, a tak jsme se pustili do hledání výrobních prostor.

Naskytla se možnost získat mechanizační dílnu v Šašovicích, která patřila havlíčkobrodským škrobárnám. To se psal rok 1996, že?

Ano, po určitých komplikacích se nám povedlo dílnu koupit. Byl to takový malý zázrak. Já i mí kolegové jsme z okolí Šašovic, takže to také hrálo roli. Ostatně dodnes se snažíme, aby naši pracovníci bydleli do 20 km a měli k místu vztah. V té době jsme nebyli specializovaní a brali jsme každou práci. To je vždy cesta do pekel. Po třech letech jsme skoro krachovali. Tak jsme si řekli, že pokud chceme uspět, musíme být v tom, co děláme, třetí nejlepší v Evropě. Když jste totiž průměr, nemáte na obnovu strojů.  Naše přesná výroba je neskutečně nákladná na investice.

S přelomem milénia došlo ke zlomu také v Tiradu. Začali jste se naplno věnovat kusové výrobě základových desek na CNC strojích. Co vás k tomu nakoplo?

Na Západě se lámalo myšlení firem. Zvažovaly, jestli budou růst, shánět lidi a haly, nebo změní strukturu výroby, ponechají si strategický byznys a dají prostor dodavatelům. My jsme byli ve správný čas na správném místě. V jedné firmě v našem okolí ležel na stole výkres rakouské firmy s velmi přesnou výrobou. Nikdo to nechtěl dělat. My jsme si řekli, že to je přesně to, co dělat chceme. Ozvali jsme se rakouské firmě a tady to začalo. Byla to tvrdá škola, ale zvládli jsme to. Dodávali jsme jedné z nejlepších nástrojáren v Evropě. Sáhli jsme si na výrobu, kterou děláme dodnes.

Celou dobu hovoříte o velmi přesné výrobě. Co si pod tím představit?

Vyrábíme základové desky pro formy na vstřikování plastů. Výsledkem je plastový výlisek, uzávěr na PET lahve, obaly na šampón, injekční stříkačka, je toho spoustu. Surovina pro výrobu plastu je ropa. Ta je drahá, proto se výrobci snaží, aby plastový výlisek byl co nejlehčí, ale zároveň, aby zvládal funkci, ke které je určen. Na základové desky je kladen velký důraz na přesnost. Čím jsou přesnější, tím méně přídavku granulátů pro výrobu plastového výlisku dodáte. Po naší výrobě se vyžaduje, abychom na 1 metru  měli maximálně setinu milimetru nepřesnost. Pro představu je to, jako byste si váš vlas rozřezali na pětinu. Na jednom metru nesmí být chyba větší než pětina lidského vlasu.

Vysvětlete nám spojení vaší firmy Tirad s americkým koncernem Milacron v roce 2014.

Velmi rychle jsme rostli, a tak jsme hledali nad sebou nějakou „střechu“. Dostali jsme seriózní nabídku od amerického Milacronu.  Ten má svém portfoliu čtyřicet firem po celém světě. Těžištěm jejich podnikání jsou vstřikovací, vyfukovací a protlačovací lisy plastů a včetně dodávek celých výrobních linek. Tirad je v tomto procesu významným kouskem lega v celé skládačce. Stále jsme Tirad, i když máme na halách nápisy Milacron. A vedle naší výroby máme v našich halách distribuční sklady náhradních dílů pro šest značek pod koncernem Milacron. Ty dodáváme nejen do zahraničí, ale i do České republiky.

Můžete mít sebelepší nápady, ale když nemáte lidi, zůstanete sedět u stolu. Jak to bylo a je s lidmi ve vaší firmě?

Na začátku v 90. letech jsme neměli lidi. A už vůbec ne zkušené lidi. Začínali jsme s kuchaři, zedníky, truhláři. Na první pohled to může vypadat jako negativum. Ale bylo to právě naopak. Platí tady, to, co se říkalo u nás doma. Když se nechce, je to horší, když se nemůže. A když se chce, dokáže se toho hrozně moc. Přemýšleli jsme od začátku jak lidem v práci ulevit a jak vyloučit lidské chyby. Vybudovali jsme systém, na kterém dodnes stavíme. Máme tři stupně kvalifikace. V té nižší si umí stroj pohlídat výrobu a člověk do procesu zasahuje minimálně. U nejvyššího stupně o přesnosti výroby rozhoduje člověk, nelze ho nahradit strojem. Pro tuto pozici je potřeba mít cit pro práci s kovem, zkušenost a také určitou víru v to, co děláme. Máme skvělé pracovníky a poměrně mladý kolektiv. Považuji to v tom našem příběhu za další malý zázrak.

Jak se 25 let krásného, ale náročného podnikání propsalo do soukromého života?

Přišel jsem o volný čas. Ale jsem nadmíru spokojený. Měl jsem to štěstí, že jsem každý den mohl budit své děti, aby šly do školy. A každý večer jsem je viděl. Spousta rodin to takto nemá. Mám spokojenou rodinu a moc si toho vážím. Stejně to mají i mí čtyři kolegové, se kterými to táhnu.