Světlana Glaserová: Otec si přál sepsat svůj příběh, ale nestihl to

Spisovatelka Světlana Glaserová představila v autorském čtení na Podzimním knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě svoji třetí knihu. Trosečník sibiřský vypráví příběh jejího otce z dob jeho dětství. Tehdy putoval jako syn bývalého legionáře ze Stalinova Sovětského svazu až do Československa.

Kniha vychází z deníku, který autorčin otec sepsal těsně před smrtí. „Spis s názvem Kniha první našel můj bratr na půdě. Hledal, ale žádný další už neexistuje. Otec chtěl sepsat svůj životní příběh, ale nestihl to,“ vysvětluje spisovatelka, jak se k tématu své novinky dostala.

Její otec musel jako dvanáctiletý se svou ruskou matkou ke konci 30. let utíkat ze Sovětského svazu. Jeho otec byl obviněn ze špionáže a zatčen. V Československu zase mladík bojoval se svým občanstvím. „Jako kluk neví, jestli je Čech, nebo Rus. Ruské děti ho přijímají pouze s výhradami. A české ho zase vidí jako cizího Rusáka,“ přibližuje spisovatelka.

Autorčin otec s českým jménem Václav Klička později publikoval vědeckofantastickou literaturu pod ruským pseudonymem. Roku 1968 pak do Sovětského svazu emigroval. „Byl poté podruhé deportovaný do Československa, kde založil jinou rodinu. Nikdy se s námi už nestýkal. O svém dětství mi něco vyprávěl, už když jsem byla malá. Ale kvůli jeho profesi spisovatele jsem nikdy nevěděla, co vše mu můžu věřit,“ směje se Glaserová.

Spisovatelka vystudovala obor animovaný film a podle jejích slov si nikdy nemyslela, že bude psát. Prvotinu Kdopak by se šmejdů bál? věnovala tématu podvodných firem. Ve své druhé autobiografické knize Rusanda na větvi pak vypráví o svém vlastním dětství v ruské rodině. „První dílo jsem napsala spíše pro sebe. Pak jsem v zápalu napsala i druhé, ale po něm jsem pocítila prázdno. Téma nové knihy, jako by mi spadlo z nebe,“ dodává autorka.