Setkání kronikářů ve Žďáru nad Sázavou

Už čtrnácté setkání kronikářů žďárského regionu se uskutečnilo v letos květnu. Letošní výročí vzniku samostatného státu Čechů a Slováků přímo nabídlo téma o meziválečném Československu a prvním prezidentu T. G. Masarykovi.

Účastníci setkání mohli nahlédnout do obecních a školních kronik, stranou nezůstaly další archivní dokumenty včetně fotografií, dobový regionální tisk, první sbírka zákonů a nařízení z roku 1918 (kde byl publikován zákon č. 11, jímž bylo Československo prohlášeno za samostatný stát), Proklamace Československého státu ze dne 28. října 1918, pod níž byli za Národní výbor československý podepsáni Antonín Švehla, Alois Rašín, František Soukup, Jiří Stříbrný a Vavro Škrobár, plakát oznamující a zvoucí na výstavu soudobé československé kultury v Brně, prezentující výsledky vědy, kultury a techniky.

Osmičkové roky 1918, 1928 a 1938 přiblížili ředitel žďárského archivu Vít Křesadlo, vedoucí pobočky žďárského archivu ve Velkém Meziříčí Martin Štindl, a kronikář obce Bohuňov Martin Šikula. Hovořilo se o cestách prezidenta Masaryka po Moravě v roce 1928, nechyběla ukázka jídelního lístku slavnostního oběda. Cestám předcházelo organizování výzdoby jednotlivých měst, zajištění bezpečnosti a dalšího programu. Jako perlička byla uvedena skutečnost, že vlajek bylo málo, a jednotlivá města si je navzájem půjčovala. Itinerář jednotlivých cest podléhal schvalování prezidentské kanceláře. Připomenuta byla i známá fotografie TGM s děvčátkem v kroji, která se stala předlohou pro vydání poštovní známky. Není bez zajímavosti, že holčička, kterou prezident tehdy držel v náručí, později emigrovala a dosud žije. Hovořilo se i o prvních obecních volbách v roce 1919 i významných zdrojích pro kronikáře, jakými jsou školní kroniky, památníky četnických stanic, informace lze dohledat i v tzv. prezidiální agendě okresních úřadů. „Lid náš opět nabyl klidu a vrátil se k užitečné práci, aby napravil to, co válka zavinila. Jest však třeba, abychom byli svorni, abychom sdružili všechno naše snažení, abychom napjali všechny své síly k ochraně našeho domova, k ochraně a vybudování naší československé vlasti,“ to je znění jednoho zápisu v obecní kronice, který vyjadřuje euforii ze vzniku nového státu.

I když by se mohlo zdát, že vznik nového státního útvaru přijali všichni s nadšením, z některých pramenů je zřejmé, že přístup k samostatnosti nebyl úplně jednotný. Ne všichni souhlasili s novým uspořádáním a například kronikář Horní Bobrové okomentoval schválení osmihodinové pracovní doby v prosinci 1918 slovy: „U nás však nebylo pro něj žádného jásavého přijetí, poněvadž každý chápal, že v hospodářství je tento zákon neproveditelný a na škodu. Dále vrtěli rozumní lidé hlavou, neboť po pětiletém ničení potřeboval náš stát usilovné práce a napětí vší energie ku budování svému a socialisté si uzákoní lenošení.“ Také pozdější proces elektrifikace, který probíhal o deset let později, se na vesnici nezřídka setkal s odporem, což je z dnešního hlediska úsměvné. Martin Šikula mimo jiné zmínil autentické zápisy v dobových kronikách z roku 1938, kdy proběhla všeobecná mobilizace, a muži podléhající branné povinnosti, museli narukovat. Jejich nepřítomnost se pak citelně projevila například v zemědělství při sklizni. Do stejného roku je datován vznik civilní protiletecké ochrany, jejímž řízením bylo pověřeno ministerstvo vnitra, a tehdejší kronikáři si neodpustili řadu humorných historek s tím spojených, zaznamenat.

Za zmínku stojí i Výnos zemské školní rady v Praze ze dne 16. dubna 1919, v němž Ministerstvo školství a národní osvěty vyhlašuje „určitý den jarní za povinný den stromový, o němž by při zvláštní stromové slavnosti za přítomnosti i součinnosti veškeré místní mládeže školní, učitelstva i občanstva zasazen byl alespoň jeden strom ve všech školních obcích republiky Československé.“
Centrem pozornosti vždy bývá vzorně vedená kronika obce Bohuňov a místní části Janovičky na Bystřicku, vedená Martinem Šikulou, který se této činnosti se věnuje od roku 2003. Řada kronikářů dnes píše obecní kroniku na počítači, což umožňuje zákon z roku 2006, zatímco Martin Šikula tak činí ručně a opatřuje knihu vlastními zdařilými ilustracemi. V roce 2014 se stal jedním z pěti kronikářů, oceněných diplomem Kronikář roku. V současnosti je těžké sehnat někoho, kdo by se dané problematice věnoval, protože s kronikářskou činností je spojená spousta času i práce. „Není důležité, v jakém rozsahu je určitá informace o dění v obci zaznamenána, ale důležité je především to, že se o ní vůbec napíše,“ řekl Martin Šikula.
Na závěr charakteristika našeho regionu z pera kronikáře obce Sněžné (dříve Německé): „Vysočina, to je také ten náš Kuklík, rozběhnutý po stráních mezi lesy, tak jak ho namaloval náš rodák Ladislav Mrkos, ano, to je ta naše Vysočina nebesům blízká. Já se sem vrátím, říká Halas. Mé zlaté Německé přijalo ve svou náruč Smetánku. Hudbou oslavuje naši Vysočinu poličský rodák B. Martinů, Mil. Bureš básnickou sbírkou Studánky, v Havlíčkovi z Borové se zrcadlila pevnost i skromnost Vysočiny, Hašek oslavil Vysočinu svým humorem, Štursa písní hor vystihl charakter Vysočiny dokonale. Slavíčkův obraz U nás v Kameničkách se dávno stal vyznáním lásky k Vysočině. Jambor, Emler a jiní čerpali a čerpají motivy od nás, z Vysočiny. A Láďa Mrkos kreslí život kolem nás na vesnici, naše chalupy a lesy, náš chudý domov, ale zato tím krásnější.“