Rodina Martínka z Bystřice nad Pernštejnem hledá pomoc

Dagmar Ševčíková založila společně s prarodiči na platformě Donio veřejnou sbírku ve prospěch čtrnáctiletého Martínka z Bystřice nad Pernštejnem a jeho rodiče Leonku a Martina. Rodiče pečují o syna s těžkým handicapem 24 hodin denně, sedm dní v týdnu už 14 let.

„Nyní akutně potřebují pořídit bezbariérové auto s plošinou pro speciální vozík. Bez podpory okolí je pro ně taková pomoc finančně nedosažitelná. Do konce sbírky zbývá posledních 40 dní a každé sdílení na sociálních sítích nebo zmínka v médiích rodinu obrovsky přiblíží k cíli,“ vysvětluje Dagmar Ševčíková.

Martínek, který se narodil se předčasně v červnu 2012 ve 33. týdnu těhotenství ukončeném císařským řezem a ještě v porodnici prodělal těžké krvácení do mozku a rozvinul se u něj hydrocefalus, trpí těžkou formou dětské mozkové obrny. „Je kvadruspastik, nevidomý, nedokáže sedět, chodit ani mluvit a potřebuje pomoc druhé osoby při všech činnostech a péči 24 hodin denně. Trpí také epilepsií s každodenními záchvaty, které navzdory léčbě přetrvávají dodnes. Ve svých 14 letech je na úrovni přibližně dvouměsíčního miminka. Má také potíže s příjmem potravy. Péče o Martínka je náročná psychicky, fyzicky i finančně. Náklady spojené s jeho těžkým postižením zahrnují doplatky za léky, léčebné doplňky, rehabilitační pomůcky a zdravotní materiál, katetry na odsávání hlenů, speciální stravu a další potřebnou péči. Navíc bývá velmi často nemocný, což s sebou přináší další výdaje,“ dodává Dagmar Ševčíková.

Vybrané prostředky ze sbírky chtějí její zakladatelé použít na pořízení automobilu a jeho potřebnou bezbariérovou úpravu. „Pro Martínka to bude znamenat bezpečnější cestování, pro jeho rodiče především velkou každodenní úlevu. Nebudou ho muset při každé cestě zvedat a přenášet do auta, což je pro ně s ohledem na jeho váhu a jejich zdravotní potíže stále náročnější.
Martínkovi rodiče se vždy snažili zvládnout vše vlastními silami. I tentokrát nejprve hledali všechny dostupné možnosti – vhodný automobil, jeho úpravu i možnosti finanční podpory. Postupně ale zjistili, že náklady na potřebné řešení jsou nad jejich možnosti,“ uzavírá Dagmar Ševčíková.