„Práce ergoterapeuta není nikdy stereotypní, a to mě na ní baví asi nejvíc,“ říká Vendula Lešková

Už druhým rokem pracuje v novoměstské nemocnici ergoterapeutka Vendula Lešková. Méně známý zdravotnický obor je důležitý zejména pro pacienty po úrazech nebo s onemocněním, kvůli němuž jim byla snížena pohyblivost nebo mají smyslové, psychické či kognitivní obtíže.

Ergoterapeut jim pomáhá zachovat si maximální soběstačnost a funkční schopnosti, které jsou pro ně důležité a nezbytné.
Vendula Lešková je součástí rehabilitačního týmu Nemocnice Nové Město na Moravě. „Předtím jsem bezmála osmnáct let pracovala v sociálních službách. Ale nyní se naplno věnuji ergoterapii v nemocničním prostředí, která mi nabízí práci v ambulanci i na lůžkách,“ říká.

Dalo by se říct, že ergoterapeut vrací lidi do života?
Ano, myslím, že se to tak říct dá. Cílem ergoterapie je umožnit člověku znovu fungovat v jeho běžném dni. Pomáhá pacientům získat zpět soběstačnost v činnostech, které zdravý člověk považuje za samozřejmé – od čištění zubů po návrat do zaměstnání nebo k oblíbeným koníčkům.

Proč jste si vybrala zrovna toto povolání?
Dlouho jsem nevěděla, čím bych ráda byla. Pak jsem ale objevila obor ergoterapie. V té době ergoterapeutů moc nebylo a obor to byl hodně neznámý, což mě vlastně také lákalo. Navíc spojoval vše, co mi bylo blízké – práci s lidmi, zdravotnictví a kreativitu. S každým pacientem mám možnost hledat cestu, jak překonávat překážky. Každý z nás je jedinečný, a tak i dva lidé se stejnou diagnózou budou mít svou cestu jinou. Práce ergoterapeuta není nikdy stereotypní, a to mě na ní baví asi nejvíc.

Se kterými diagnózami se nejčastěji setkáváte?
V ambulanci se věnuji především terapii horní končetiny. Mezi nejčastější patří zlomeniny ruky a zápěstí, syndrom karpálního tunelu, Dupuytrenova kontraktura, poranění šlach, degenerativní změny drobných kloubů ruky nebo postižení nervů ruky. Na lůžkové části jednoznačně převládají pacienti po cévní mozkové příhodě, na oddělení dlouhodobě nemocných pak pacienti se sníženou soběstačností ať vlivem úrazu, nemoci nebo v důsledku ztráty kognitivních funkcí.

Proč je ergoterapie tak účinná po poškození mozku?
Mozek má úžasnou schopnost plasticity. Velmi zjednodušeně je to schopnost vytvářet nové spoje i přes postiženou oblast. Včasná rehabilitace tak dává mozku možnost naplno a co nejvíce tuto schopnost využít. Ergoterapie pak pomocí praktických aktivit vede ke znovunabytí soběstačnosti pacienta. Velmi důležité je opakování činnosti a motivace pacienta.

Co vám v poslední době udělalo největší radost?
Vždy mám radost z pokroků pacientů, když se pacientovi podaří zvládnout činnost, kterou v důsledku úrazu či onemocnění nebyl schopen vykonávat. O kousek větší radost mi pak udělá, když mám možnost vidět pacienta s odstupem času a vidím, že je soběstačný a spokojený. 

Vrací se pacienti za vámi třeba ukázat, jak díky vaší péči zvládli znovu vstoupit do běžného života? Ano, ale ne ve smyslu, že by za mnou přišli do nemocnice. Téměř všichni pacienti jsou z širšího okolí, a tak se stane, že se potkáme třeba v obchodě. Většina z nich se ke mně hlásí a zpětně ještě děkují za péči. Občas zůstávám s pacientem v telefonním kontaktu. Zrovna teď jsem takto v kontaktu s jedním pacientem, který z nemocnice pokračoval do rehabilitačního ústavu a který mi průběžně dává vědět, jak pokračuje v rekonvalescenci. Je radost vidět, že se člověk po náročném období zase vrací k běžným činnostem, které jsou pro mnohé z nás automatickou součástí života.

Jak relaxujete?
Mám dvě náctileté děti, velikého psa a domek s malou zahradou, takže volný čas je u nás spojen s běžným rodinným životem. Pokud ale potřebuji opravdu ‚vypnout‘ vyhledávám samotu.