Plácek u Domu dětí a mládeže v Jihlavě v novém kabátě
Prostranství při Brněnské ulici vedle Domu dětí a mládeže (DDM) v Jihlavě získalo během června nový mobiliář, schody i dřevěnou sochu. Renovací prošla také středová štěrková plocha, která zůstala volná pro hry dětí a žáků v rámci zájmových kroužků blízkého DDM.
Štěrková plocha je ideální například pro pétanque. Kromě nových laviček a sedacích schodů zde je také abstraktní dřevěná socha připomínající přepadení Jihlavy švédským vojskem ze 17. století.
Po obvodu plochy jsou umístěny lavice z dřevěných trámů a ve stínu pod vzrostlým javorem pak sedací schody. Z Hradební ulice sem vede nové dřevěné schodiště, z Brněnské ulice zase nástupy zpevněné kamennými šlapáky. Interaktivní dřevěná socha připomíná historii Jihlavy coby významného středověkého bojiště.
„A právě středověká historie Jihlavy, která byla v letech 1645–1647 obsazena švédským vojskem, byla inspirací pro dřevěný artefakt s názvem Švédská Jihlava 1645–47, pod kterou je podepsán tvůrčí tým krajinářských architektů Jána Augustína a Anny Petříkové spolu s výtvarnicí Vendulou Voříškovou. Abstraktní dílo evokuje ježení zbraní a hlavní děl, namířených na město s dělovými koulemi, dopadajícími na Jihlavu. Útočníky i obránci jsou však v každém konfliktu, historickém i v tom aktuálním, vždy lidé – postavičky vojáků, které jsou reliéfně ztvárněny na trámech, připomínají také lidský a groteskní rozměr války,“ uvedla Lucie Poláčková z Útvaru městského architekta.
Dříve neutěšený prostor je silně spojen s jihlavskou historií coby někdejší předpolí městských hradeb z 15. století. Od poloviny 17. století bylo místo součástí předsunutého bastionového opevnění, které bylo rozebráno po zániku městské pevnosti ve druhé polovině 18. století. Plácek byl až do vytyčení nové Brněnské ulice v 50. letech 20. století z jihovýchodní strany vymezen drobnou uličkou Boční a ze severu podél Brněnské ulice dnes už zbořenými domy. Mezi uličkou a hradbou se přibližně do 60. let nacházely drobné pěstitelské zahrádky, které později nahradilo hřiště, jehož půdorys je v místě dosud patrný. Městské hradby prošly podstatnou změnou v 50. a 60. letech 20. století v souvislosti s novými dopravními komunikacemi, ale i obnoveným zájmem o jejich památkovou hodnotu. Soukromé zahrádky při hradbách tak byly postupně rušeny a nahrazovány veřejným prostorem s mnohde dosud nevyužitým pobytovým potenciálem.
