Nacisté se tu učili létat. Dnes havlíčkobrodské letiště pořádá vyhlídkové lety

Přezdívalo se mu Bubi, Blonďatý rytíř či Černý ďábel Ukrajiny. Erich Hartmann, nejlepší letecké eso Hitlerova Německa, byl během své kariéry známý pod spoustou jmen. Ke konci druhé světové války působil v Německém, dnes Havlíčkově Brodě. Město si letos připomíná třicáté výročí zrušení letecké vojenské základny.

Historie havlíčkobrodského letiště byla z veliké části velmi pohnutá. Krátce po jeho založení ho v roce 1936 zabrali během německé okupace nacisté. „Ve čtyřicátým třetím sem Luftwaffe přesunulo leteckou školu. Němečtí piloti se tady učili létat na střemhlavých bombardérech, takzvaných Štukách. Bombardování z těchto speciálních letadel spočívalo v tom, že střemhlavě zamířili na cíl, shodili bomby a podařilo se jim vybrat přímý pád,“ popisuje události tohoto období člen Aeroklubu Petr Král.

Na sklonku války působil v letecké jednotce JG 52 umístěné v Německém, dnes Havlíčkově Brodě Erich Hartmann, nejúspěšnější stíhací letec Luftwaffe, který za války sestřelil 352 nepřátelských letadel, z toho 345 rudoarmějských. Při ústupu Němců chtěl Hartmann padnout do amerického zajetí. Američané ale při této akci překročili demarkační linii, Hartmann tak nakonec padl do zajetí Sovětského svazu. V padesátých letech byl ze Sibiře repatriován do Západního Německa, kde v roce1993 zemřel.

Po skončení druhé světové války se letiště na krátkou dobu ocitlo v rukou Československé republiky. Od převzetí státní moci komunisty v roce 1948 do pádu režimu v roce 1989 držela správu nad letištěm Československá armáda. Ta si správu nad brodským letištěm udržela i po událostech devětaosmdesátého roku. Ke zrušení vojenské letecké základny došlo v roce 1994. „Letiště v Brodě se nerozhodovalo samo o sobě, bylo v rámci republikové strategie. Vláda pak měla jiné požadavky. Vyhodnotila to jako zbytné,“ upřesňuje Petr Král.

Aeroklub, mezi lety 1935-39 známý jako Masarykova letecká liga, působí i přes všechny nepřízně historických období v prostorách letiště nepřetržitě od roku 1945. Po roce 1948 se musel o své prostory dělit s Československou armádou. Domluva s ní ale nebyla vždy jednoduchá. „Tenkrát tudy měl kolem čtvrté hodiny letět nějaký státník. Byli dispečeři, kteří řekli, že máme od tří hodin do pěti zákaz létat. Byli ale i takoví, kteří řekli, že máme zákaz na celý den,“ vzpomíná dále Petr Král.

Na své působení v havlíčkobrodském letišti vzpomíná i Tomáš Holenda, první porevoluční starosta Havlíčkova Brodu a člen Aeroklubu, který se v mládí zabýval akrobatickým létáním. „Byly to krásné roky, letecká akrobacie je krásný sport. Jsem vděčný, že jsem měl možnost tady létat,“ prozradil. Tomáš Holenda se akrobatickému létání začal věnovat na počátku sedmdesátých let krátce po zrušení Skauta. Létání se věnuje stále, dnes dává přednost hlavně větroňům.

V devadesátých letech Aeroklub odkoupil od armády prostor letiště, který spravuje dodnes, okolní prostory byly rozprodány. Ujaly se jich různé firmy, přičemž každá se se svými pozemky vypořádala po svém. Dnes se na letišti pořádají například vyhlídkové lety nebo letecké výcvikové školy. Ministerstvo obrany ČR spolu s Armádou České republiky zde 13. června tohoto roku uspořádalo událost Modré nebe.

Třicáté výročí zrušení vojenské základny v Havlíčkově Brodě zatím připomenuto nebylo. Podle vyjádření Petra Krále, člena Aeroklubu, by se ale dalo uvažovat o spojení s ročním výročím odhalení památníku Aviatiky, který připomíná nejen leteckou historii ale i památku pilotů a všech příznivců letadel. To bylo zatím největší událostí a žádná podobná akce není v blízké době na obzoru.

Autorka: Daniela Zoe Dvořanová, absolventka Letní žurnalistické škola Karla Havlíčka Borovského 2024

Úvodní foto: Letos v červnu se na letišti v Havlíčkově Brodě konala akce Modré nebe, archiv Aeroklubu Havlíčkův Brod