Muzikoterapie v jaroměřickém muzeu
V pátek 25. července se v Muzeu Otokara Březiny v Jaroměřicích nad Rokytnou uskutečnilo setkání s poezií a celostní muzikoterapií. Tradiční akce se v prostorách muzea konala v obdobném termínu potřetí a přilákala mnoho zájemců.
V roli muzikoterapeuta se představil Petr Kopejska, předseda Společnosti Otokara Březiny. Kurz celostní muzikoterapie I., II. absolvoval v letech 2013 až 2017 na filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Během celostně muzikoterapeutických relaxací hraje na nástroje s přirozeným laděním a zpívá. Jednotlivci zaujmou pro ně nejpohodlnější polohu, ideálně vleže na karimatce.
Za všechny zúčastněné děkuji Petru Kopejskovi za příjemnou harmonizující muzikoterapeutickou relaxaci a přátelskou atmosféru. „Pro samotnou realizaci muzikoterapeutické relaxace se nám nyní poprvé podařilo vytvořit v bytě básníka Otokara Březiny dostatečně vhodný prostor k tomu, aby se do něj pohodlně vešli všichni přítomní, někteří seděli a někteří leželi na karimatkách.
Hrát a zpívat zde byla pro mne velká čest a zcela nová zkušenost, neboť pro mne samotného je tento prostor posvátný a plný živé přítomnosti Otokara Březiny. Nejraději tam pobývám v tichu, i když díky projíždějícím autům se úplné ticho nepodaří nikdy udržet déle, než minutu, ticho ale může být i vnitřním stavem duševně duchovním, který je vnímán jako pocit klidu a jakési živé tvůrčí možnosti, která svobodně a bez nátlaku září ze srdce jako slunce z oblohy a čeká jen na to, až k ní člověk obrátí svou pozornost. Pak vnější hluk přestává rušit a stává se součástí přítomného okamžiku.
Hrál a zpíval jsem asi hodinu a řekl bych, že přesně toto se většině přítomných podařilo uskutečnit. Tedy se zastavit v sobě ve světle vědomí sebe sama a nenechat se rušit ničím vnějším.
Muzikoterapeutickou hodinku jsem uvedl zpěvem autorské mantry o odpuštění, pokoře a životním naplnění, kterou jsem doprovázel hrou na kytaru. Přidal jsem také druhou autorskou píseň o tom, že nejsme jako lidé jen fyzickým tělem, tedy prachem a hlínou, ale vše toto prostupuje a neustále oživuje Duch v podobě vědomí, které je tvůrčí, živé a věčné,“ popsal Petr Kopejska.
Pak už následovaly nástroje s přirozeným laděním v takovém pořadí a intenzitě, aby se relaxační efekt umocňoval a prohluboval. Tedy indiánské flétna, brumle, fujara, tibetské mísy, dešťová hůl, koshi zvonky, gong, ústní harfa a prostorové vlny.
