Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views :
img

Martin Zhoř: Na Manáslu mi ukáplo několik slz, i když jsem tam málem vyplivnul plíce

/
/
/
149 Zobrazení



„Poslední stovky metrů byly značným utrpení,“ vypráví horolezec a rychlostní skialpinista Martin Zhoř o vidině vrcholku první zdolané osmitisícovky. Mety, která byla jeho dlouhodobým snem, a jak sám přiznává, zpracovat tento zážitek se mu ještě plně nepovedlo. Přece jen, když začínal v Třebíči s atletikou, o takových činech a výkonech, kterých jednou dosáhne, pouze snil.

Martin Zhoř putuje postupnými kroky výš a výš ke hvězdám, a to doslova. Začínal nejprve běháním po kopcích rodné Vysočiny, následně jako mladík vylezl v šestnácti letech se svým tátou nejvyšší horu západní Evropy Mont Blanc ve Francii. Cíle byly čím dál ve větší nadmořské výšce, a protože mu byla Evropa za chvíli malá, přesunul se do Jižní Ameriky na nejvyšší vrchol nejen amerického kontinentu, ale celkově nejvyšší horu mimo Asii. Na Aconcaquau vylezl do té doby vůbec v nejrychlejším čase. Ten byl v dalších letech sice překonán, ale dobrý pocit z tohoto výkonu mu nikdo nikdy nevezme. Navíc si i díky němu našel životní partnerku, manželku Fernandu, která zaběhla ženský světový rekord na Acocaquae.
V Chamonix pod Mont Blancem, kde už několik let žije a věnuje se koučinku horolezců, začal spřádat další plány a cíl byl jasný – osm tisíc metrů.

Manáslu, archiv Martina Zhoře


„Rozhodnutí odjet na Manáslu padlo někdy začátkem léta roku 2024. Přemýšlel jsem dlouho, na jakou horu vyrazit. Můj sen vylézt osmitisícovku v sobě živím totiž od dětství. Poprvé jsem zkusil rok před Manáslu vyrazit do Pákistánu. Na Broad Peaku ale nevyšlo počasí a dostal jsem se pouze do výšky 7 100 metrů,“ popisoval Martin Zhoř počátek myšlenky cesty do Nepálu.
Právě i neúspěch na vrcholku Broad Peak, dvanácté nejvyšší hoře světa, ho motivoval ještě o nějakých sto metrů vyšší Manáslu vylézt. Do Nepálu necestoval sám, připojil se ke skupině česko-slovenských lezců, k Matěji Bernátovi a jeho otci, které potkal už dříve při cestě do Kyrgyzstánu, Tomáš Petrečkovi, Gabo Slárkovi a Ondřeji Pavlicovi. Každý ze zmiňovaných měl v plánu samostatný výstup, ne všem povolilo zdolat horu v Himalájích zdraví.
„Do základního tábora v pěti tisících metrech jsme dorazili 8. září 2024 a začali se aklimatizovat. Počasí bylo všelijaké. Hodně pršelo a nad 5 500 m sněžilo. Můj plán byl aklimatizovat se jednodenními výstupy a slézt vždy zpět do základního stanoviště bez použití výškových táborů. Měl jsem tuto strategii vyzkoušenou. Tělo tak dokáže lépe zregenerovat. Znamenalo to hodně našlapaných kilometrů, ale jsem na to zvyklý z tréninku,“ vyprávěl o svém plánu výstupu Martin Zhoř.
I v tomhle je styl jeho horolezení výjimečný. „Ostatní jdou do prvního výškového tábora, tam se vyspí, sjedou dolů a postupují takhle vždy o tábor výš. Ze základního tábora na vrchol se dostanou po dvou až třech týdnech. Já jdu výstup na vrchol na jeden zátah,“ popisuje svoji ojedinělost horolezec z Vysočiny. K výlezu navíc nepoužívá přídavný kyslík, díky kterému je mnohem jednodušší vysokou nadmořskou výšku zvládnout.


„Styl výstupu bez umělého kyslíku a na jeden zátah ze základního tábora mě vždy lákal nejvíce. Mnoho lezců používá přídavný kyslík, protože nadmořská výška nad 6500–7000 metrů má na tělo příliš silný efekt,“ dodává.
Jeho tělo si potřebuje na vysokou nadmořskou výšku a řídký vzduch zvyknout, a tak se postupně zkoušel dostat výš a výš. Po týdnu výlezů se rozhodl i s blížící se předpovědí posledních příznivých dní z hlediska počasí vylézt, co nejvýše.
„Devatenáctého září jsem vystoupal do zhruba 7 500 metrů. Šlo to ztuha, ale bylo třeba zabrat, aby se tělo zaklimatizovalo na nejvyšší partii hory. Bedlivě jsme sledovali předpověď počasí. Možné „vrcholové okno“ se jevilo být 23., nebo 24., poté hlásili silné sněžení. Tušili jsme, že to bude znamenat konec sezóny. Na Manáslu bývají proslulé lavinové svahy na vrcholku hory,“ říká o plánování finálového výstupu.
V pondělí 23. září vyrazil Martin Zhoř skutečně k finálnímu „výběhu“ (čím výš se nacházel, tím bylo těžší udržovat nějaké vysoké tempo) ze základního tábora v nadmořské výšce 4 900 metrů. K tomu, aby dosáhl výšky 8 163 metrů (vrchol Manáslu) musel překonat převýšení 3 128 metrů a celkovou vzdálenost 11,2 kilometrů. V třetím nejrychlejším čase (ze základního tábora na vrchol) – 12 hodin a 49 minut dosáhl svého snu. Byl na vrcholku osmitisícovky.


„Když jsem dorazil do vrcholové části (nad 7 500 metrů) byla to pro mě neprobádaná výška. Efekt nedostatku kyslíku na tělo je obrovský. Mé tempo se značně zpomalilo, ale postupoval jsem krok za krokem vzhůru. Poslední stovky metrů byly značným utrpením. Každý krok stojí neskutečné síly. Ve dvě hodiny odpoledne jsem konečně dorazil na vrchol. Byl jsem tam sám. Fotil jsem a užíval si výhledu. Byl jsem neskutečně unavenej, málem jsem tam vyplivnul plíce. Ukáplo mi tam ale i několik slz radosti z dobře odvedené práce. Zbývalo mi ovšem ještě sestoupit zpět dolů. Sestup v osmitisících metrech představoval náročnou překážku, síly chyběly. Došla mi voda, a proto jsem dával veškerou pozornost na to, abych neudělal chybu. Po zhruba sedmi hodinách jsem dorazil zpět do základního tábora,“ zmínil na závěr nástrahu sestupu, který je nedílnou součástí zdolávání hor.
Martin Zhoř o své sportovní cestě a zdolání Manáslu uspořádal i besedu v lednu roku 2025 v Brně, kde několik let žil. O svých zážitcích a ojedinělosti výkonů by rád povídal na dalších debatách, třeba v budoucnu i na rodné Vysočině. Do té doby třeba přidá do sbírky další vysokou horu.
„Sním o tom jít dále a výš a vyzkoušet rychlé výstupy na nejvyšších horách planety. Láká mě K2, ale tu mi zatím zatrhla manželka,“ vypráví s drobným pousmáním.
„Mou nejvyšší metou je ale Mount Everest. Doufám, že jednou dostanu šanci,“ uzavírá horolezec a rychlostní skialpinista Martin Zhoř, který svůj největší sen neopomene v žádném rozhovoru, ať už se rozpovídal v roce 2022 pro Podcasty Kraje Vysočina nebo po návratu z Manáslu pro Radiožurnál Sport.

  • Facebook
  • Twitter