Je to krásná práce, neměnila bych, říká Věra Tůmová, vrchní sestra z operačních sálů

Sestry na operačních sálech mají práci zcela odlišnou od svých kolegyň, jež jsou zaměstnány na lůžkových odděleních. Žijí v naprosto jiném světě, který si jen málokdo z laické veřejnosti dokáže představit. Dokazuje to i příběh Věry Tůmové, vrchní sestra z operačních sálů novoměstské nemocnice.

„Na sále nemáme dlouhodobý přímý kontrakt s pacientem, tak jak je tomu na lůžkových odděleních. Práce je zde nestereotypní. Výhodou je plánovaný operační program, který se ale v průběhu dne často mění s přibývajícími akutními operacemi. Každá operace je svým způsobem jedinečná. V případě rozsáhlého výkonu nebo komplikací během zákroku jsou sestry vystaveny velké psychické a často i fyzické zátěži. Ne každý je na to připraven a ochoten to zvládnout. Po převzetí operanta na sál, nastává období maximálního soustředění. Vše má svůj řád, kdy jednotlivé etapy na sebe navazují a na tom se podílí celý operační tým. Po předání pacienta zpět na lůžkové oddělení se atmosféra zase do určité míry uvolní. Probíhá příprava sálu na další výkon, krátká přestávka je vyplněná dokončováním administrativy. V tomto algoritmu probíhá celý pracovní den,“ popisuje vrchní sestra centrálních operačních sálů novoměstské nemocnice Věra Tůmová.

Jak dlouho už tuto práci děláte a jak moc se změnila od doby, kdy jste s ní začínala?
Do novoměstské nemocnice jsem nastoupila v roce 1982. Od této doby se toho změnilo opravdu hodně. Zvýšil se počet operačních a zákrokových sálů a s tím i výkonů. Z původních čtyř sálů je nyní v provozu devět. Ortopedie a urologie byla součástí chirurgie a gynekologie byla samostatná. Dnes je vytvořeno oddělení centrálních operačních sálů sdružující i gynekologické sály. A specializovaly se sály pro ortopedii a urologii. Příprava nástrojů a ostatního sterilního materiálu probíhala dříve na operačních sálech. K výkonům se používaly bavlněné roušky a pláště, které se praly v naší nemocniční prádelně, následně byly na sále složeny do sterilizačních bubnů a sterilizovány. Rukavice se praly, sušily, pudrovaly, balily do gázy a opakovaně sterilizovaly. Připravoval se i veškerý obvazový sterilní materiál.

Na sálech pracoval pouze jeden sanitář a deset sálových sester. Kontejnerový systém je datován rokem 1999, kdy zprovozněním nových operačních sálů vznikla i centrální sterilizace. Dnes se používá jednorázový zdravotnický materiál.

Které vlastnosti by měla sestra na operačním sále mít?
Perioperační sestra se musí umět správně a rychle, ne však zbrkle, rozhodnout. Musí být pečlivá, spolehlivá a komunikativní. Potřebuje mít i určitou technickou zdatnost a ochotu se stále vzdělávat. Právě takové vlastnosti mají všechny moje sestřičky. 

Kolik lidí pracuje na operačních sálech, a jak je jejich práce navzájem propojená?
Na operačních sálech pracuje 29 sester, z toho 28 atestovaných, osm sanitářek a sanitářů a jedna administrativní pracovnice. To jsou kmenoví pracovníci centrálních operačních sálů novoměstské nemocnice. Operační tým tvoří operatér, asistent operatéra, instrumentářka, obíhající sestra, anesteziolog, anesteziologická sestra a sanitář, případně RDG laborant.

Sestra instrumentářka instrumentuje při operačních výkonech, připravuje a podává lékařské nástroje a pečuje o ně. Sestra obíhající před operačním výkonem zkontroluje připravené nástroje, přístroje a materiál k jednotlivým operacím, pomocí čtečky eviduje jejich čárové kódy do počítače. Otevírá kontejnery, vybaluje materiál, podává vše potřebné instrumentářce. Chystá k odeslání odebraný histologický materiál, obsluhuje zdravotnické prostředky (přístroje). Vše zaznamenává, tvoří takzvaný periprotokol, který obsahuje údaje o použitém materiálu. Mezitím neustále bere telefony a vyřizuje potřebné. Většinou zůstává jedna sestřička celý den jako instrumentářka a druhá obíhající. Obě neustále sledují a kontrolují použité textilie a nástroje u operace. Významnou roli zastávají naši sanitáři a sanitářky bez jejich pomoci by byla práce na sále nemyslitelná.  Odpovídají za překlad pacienta na operační stůl, dle pokynů lékařů upravuje jeho polohu k výkonu. Účastní se úklidu použitých zdravotnických prostředků.

Jak jste na operačních sálech vnímali období, kdy byla kvůli koronavirové pandemii zastavená plánovaná operativa?
Bylo to moc špatné, hlavně nikdo nevěděl, jak dlouho bude trvat zákaz operování. Na sále zůstal pohotovostní tým, sanitáři i sestry vypomáhali na covidových odděleních. Měli jsme i dost nemocných nebo v karanténě. Pod absencí se rovněž podepsalo uzavření školek a škol.

Nepříjemnou situaci jsem zažila při náhlém přeorganizování celého patra pro covidové pacienty, kdy jsme museli v krátkém sledu uvolnit prostor a přestěhovat kompletní vybavení těchto sálů. Stěhovaly se zdravotnické prostředky, přístroje a operační materiál do nižších pater.

Máte i chvilky, kdy se v práci zasmějete?
O legraci není nouze, zejména ráno po předání služby, když jsme na chvíli pohromadě. Pak se rozejdeme na přidělené sály po patrech a už se vidíme náhodně. Každý sál má polední přestávku jinak.

Kdybyste si znovu mohla vybrat povolání, měnila byste?
Původně jsem nastoupila na chirurgii 1 jako sestra u lůžka. Tato práce mě velice bavila a naplňovala. Nedovedla jsem si představit práci na jiném oddělení. Po třech měsících jsem byla přeložena na operační sál, a jsem za to ráda. Je to krásná práce, neměnila bych.