Hudební cesta kolem světa přímo na nemocničním oddělení. Pelhřimov má první muzikoterapii

Nemocnice Pelhřimov uspořádala na oddělení dlouhodobě nemocných vůbec první muzikoterapii pro své pacienty. Aktivitu zajistil dobrovolnický program Pírko, který funguje při nemocnici. Terapeut Filip Kačer vzal hospitalizované na netradiční hudební cestu kolem světa a představil jim nástroje s přirozeným laděním, které pomáhají ke zklidnění, uvolnění napětí i tréninku jemné motoriky.

Program první muzikoterapie byl rozdělen do dvou částí. Nejprve proběhlo představení tradičních hudebních nástrojů, následně si pacienti mohli sami vyzkoušet jejich zvuk i způsob využití. „Hudební putování jsme začali tady u nás ve střední Evropě s koncovkou neboli salašnickou fujarou. Poté jsme se přesunuli do Mongolska k brumli, do Austrálie k didgeridoo a do oblasti Tibetu a Nepálu k tibetské míse. Nechyběla ani jihoamerická dešťová hůl, hudební luk a severoamerická indiánská flétna se šamanským bubnem,“ popisuje průběh terapeut Filip Kačer.

Cílem muzikoterapie v pelhřimovské nemocnici je podpořit psychickou pohodu pacientů, přinést jim příjemný prožitek a posílit jejich aktivizaci. Využívá se k tomu takzvaná celostní muzikoterapie. Podle zvolené techniky se pak terapie zaměřuje buď na hlubokou relaxaci, nebo naopak na fyzické povzbuzení.

„Základní technikou je pasivní prožitková relaxace, kdy klienti odpočívají a muzikoterapeut jim hraje. Dochází k celkovému fyzickému i psychickému zklidnění, které lze objektivně měřit i na mozkové aktivitě. Lidem to mimo jiné pomáhá lépe usnout,“ vysvětluje účinky Filip Kačer. Vedle toho existují i aktivní metody. „V takovém případě s klienty zpíváme nebo hrajeme na nástroje, například na bubny. Jde o přímé rozpohybování a stimulaci jemné motoriky. Záleží vždy na konkrétních potřebách dané skupiny,“ dodává.

Právě na oddělení dlouhodobě nemocných má podobná aktivita mimořádný přínos. Pacientům nabízí nové podněty, zpestřuje každodenní režim a probouzí vzpomínky. Nemocnice nyní s terapeutem jedná o další podobě lekcí, které se budou přizpůsobovat přímo zdravotnímu stavu a mobilitě pacientů – ať už formou hluboké relaxace na lůžku, nebo aktivního zapojení, které starší pacienty povzbudí k pohybu.