Dvacet let s Tříkrálovou sbírkou: Příběh Ludmily Chlubnové

Tříkrálová sbírka pokračuje a potrvá až do 14. ledna. Na Žďársku se do ní zapojí stovky dobrovolníků, kteří přinášejí radost, požehnání a podporu tam, kde je nejvíce potřeba. Vedle přispění při osobním setkání s koledníky mohou zájemci darovat příspěvek i online.

Více než dvacet let sbírá zkušenosti, radosti i výzvy spojené s Tříkrálovou sbírkou na Měřínsku a Blízkově Ludmila Chlubnová. V rozhovoru prozrazuje, co ji motivuje, jak sbírka spojuje lidi a proč stojí za to se zapojit.

Pamatujete si na svou úplně první koledu na Měřínsku nebo v Blízkově? Jak jste se k Tříkrálové sbírce poprvé dostala?
Ke sbírce jsem se dostala celkem náhodou více než před dvaceti lety, když si můj předchůdce posteskl, že nejsou ochotní lidé, kteří by se sbírkou vypomohli. To bylo ještě v době, kdy sbírka nebyla tak známá a lidem se muselo vysvětlovat, proč se chodí koledovat, a často jsme se setkávali i s odmítnutím. No a já mu tehdy pověděla, že se neptal všech lidí, například mne. A tak začala moje každoroční cesta nejprve jako vedoucího skupinky, později asistentky sbírky na Měřínsku. A protože úseky byly opravdu dlouhé, chodilo se i více dní, hledala jsem další pomocníky. Zapojila jsem svoji rodinu, známé.

Co vás motivuje každoročně oblékat kostým a vyrazit do ulic?
Nejspíš je to už zažitá tradice, sbírka zkrátka patří k začátku nového roku. Velkou motivací je i zájem dětí nebo vedoucích. Pochopitelně hřeje i pocit z toho, že můžu přispět svými silami k zajištění dobré věci.

Při tolika letech koledování se určitě stalo něco výjimečného nebo nečekaného. Můžete se podělit o nějaký veselý nebo dojemný moment?
Dojemných momentů bývá každoročně dost. Třeba když navštívíme nějaké starší lidi, nemocné nebo někoho, kdo přišel o svého blízkého, a zpíváme sloku: „Bychom přes rok k vám zas přišli a ve zdraví vás tu našli.“ Často mají slzy na krajíčku nebo se rozpláčí.

Podělím se i o příběh dívky, která musela na operaci obou dolních končetin. Rodina si vypůjčila od Charity vozíček, na kterém byl nápis, že byl pořízen za peníze z Tříkrálové sbírky. Rodina byla dojata, neboť dívka se sbírky několik let účastnila. Tudíž si na vozík svým zapojením „vydělala“.

Z těch veselých příhod bych zmínila tu, jež se stala, když mé dceři bylo asi 2,5 roku. Připojila se na část cesty k mé skupince coby čtvrtý král jen tak do počtu. Nesla si malý košíček. Sice s námi nezpívala, ale než jsme stihli zazpívat několik málo slok, vyložila celý obsah košíčku (tedy sladkůstky) na schody a zvedla prázdný košíček nad hlavu a čekala, co do něj nového dostane. Potom vše opět do košíku narovnala, a tak to pokračovalo k dalšímu domu.

 Jak vás vnímají lidé, když přicházíte s koledou? Máte pocit, že místní komunita tradici přijímá s nadšením?
Ano, myslím, že v dnešní době jsou tříkrálové skupinky vítány. Mám velkou radost, že se nám povedlo najít v každé sebemenší vesničce vlastní tříkrálovou partu. Místní skupina je podle mého názoru přijímána vždy srdečněji.

Co podle vás Tříkrálová sbírka přináší nejen těm, kteří darují, ale i těm, kteří koledují?
Většina lidí už na nás netrpělivě čeká. Jsou rádi za návštěvu, dožadují se nápisu požehnanou křídou. Na mnohých je vidět, že peníze do pokladničky dávají s láskou. Pro koledníky mají nachystané balíčky nebo jinou odměnu. Mnohdy i malé pohoštění, které přijde vhod obzvlášť v nepřízni počasí.

Malí králové se těší na vykoledovanou odměnu. Postupně se učí, že pravou radost přináší i něco jiného, mimo jiné třeba i setkání s milými lidmi. Velmi mne těší, že z malých králů nám postupně rostou vedoucí skupinek a že pro mnohé se sbírka stává tradicí jako pro mě.

Máte nějaký osobní rituál nebo tradici, kterou s koledu spojenou dodržujete?
Tradičně začínáme sobotní sbírku společnou mší svatou spojenou s žehnáním koledníků. Na závěr pořídíme společné foto a vedoucí si vezmou požehnanou křídu.

Co byste vzkázala lidem, kteří o koledování uvažují, ale zatím váhají?
Udělejte první krok a ostatní přijde samo. Peníze se vybírají nikoli pro nás, ale pro dobrou věc, tak není čeho se bát. Nikdy nevíte, kdy budete i vy nebo vaši blízcí potřebovat pomoc.