Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views :
img

Časoprostor objektivem Karla Makovičky v Jaroměřicích nad Rokytnou

/
/
/
820 Zobrazení



Městské kulturní středisko v Jaroměřicích nad Rokytnou připravilo na začátku nového roku společně s jaroměřickým rodákem Karlem Makovičkou fotografickou výstavu, kterou její autor nazval příhodně Toulky naším časoprostorem.

Karel Makovička
se narodil v roce 1949 v Jaroměřicích nad Rokytnou, kde dodnes žije. Po absolvování gymnázia v Moravských Budějovicích vystudoval Pedagogikou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Od mládí se věnoval sportu, hudbě a výtvarné činnosti a tyto své záliby uplatnil i jako učitel tělesné, hudební a výtvarné výchovy. Zálibu v hudbě předává dnes dál prostřednictvím hudebního kroužku Brnkáčci, jehož členy jsou kytaristé a zpěváci, žáci Základní školy Otokara Březiny v Jaroměřicích nad Rokytnou. Ve výtvarné činnosti zvítězilo u Karla Makovičky jednoznačně fotografování. A protože se rozhodl tuto svoji zálibu rozvíjet a zdokonalovat se v ní, navštěvoval různé fotografické kroužky a kluby v Jaroměřicích nad Rokytnou, Moravských Budějovicích a v Třebíči a účastnil se celé řady výstav a soutěží.
Výstavu Toulky naším časoprostorem, tvoří soubor fotografií, které rozdělil autor do dvou částí.
Snímky první části pochází z období 60. a 70. let minulého století, kdy se fotilo zcela běžně černobíle na film. Zpracování černobílé fotografie bylo složité a hlavně časově náročné. Film se musel nejdřív vyvolat, vybrané snímky exponovat přes zvětšovací přístroj na fotografický papír a vyvolat v temné komoře ve vývojce a ustalovači, poté následovalo jejich sušení a závěrečné leštění. I v černobílé fotografii, stejně jako ve fotografii barevné, platilo tehdy a platí i dnes „být ve správnou chvíli na správném místě“ (to správné místo našel Karel Makovička například u přehrady Dalešice pod Kramolínem – V jiném světě, v Beskydech – Chladný spánek, Zimní podvečer, Ohrada, v Praze 1969 – Odlesky noci), ale víc než kde jinde je ve fotografii velmi důležitá schopnost vnímání a využití světla a stínů a nejrůznějších odlesků (Petrolejka, Oslnivá tvář, Oslnění, Už nechci psát) a také schopnost představivosti a do jisté míry i empatie (Prosba, Skrytý půvab, Půvab, Vysněná tvář, Zamyšlení aj).
Barevné fotografie druhé části výstavy byly pořízeny v současnosti digitální technikou; v praxi to znamená takřka žádná časová proluka, polovinu práce udělá za fotografa technika. Na výstavě jsou ke zhlédnutí reálné snímky bez dnes tak moderních a oblíbených úprav a abstraktního vidění, které se slovy autora snaží poukázat na půvab a krásy našeho okolí a snaží se přiblížit v naší mysli tradice a historii našeho časoprostoru. Najdeme mezi nimi soustu krásy kolem nás; konkrétní místa, konkrétní stavby, konkrétní prostory, které my už tím, že je každodenně míjíme, jejich krásu ani nevnímáme. Tu nám pak připomenou buď turisté, ochotní za našimi památkami cestovat i zdaleka nebo šikovný fotograf se svojí výstavou. A pak my zase tato konkrétní místa, konkrétní stavby a konkrétní prostory znovu objevujeme a znovu je obdivujeme.
Fotografie Karla Makovičky zachycují většinou už známé pohledy na jaroměřický barokní zámek a zámecký park s jeho sochařskou výzdobou a s řekou Rokytnou, protékající zámeckou zahradou. To vše najdeme na fotografiích Časoprostor u mostu, Za svítání, Klenot baroka, Za světlem, Baroko v zeleni, Historie v kameni, Rokytná u nás aj. Každý výtvarník, tedy i fotograf, má ale svoji vlastní kompozici a svůj styl, tedy i své charakteristické fotografie. Autora výstavy upoutala především lávka přes řeku Rokytnou v parku. Vytvořil cyklus pod názvem „Ještě jsem“ a zachytil v něm v celkových pohledech starý a léty už zprohýbaný dřevěný most přes řeku. Jeho detailní snímky přibližují krásu starého a popraskaného, kovovými prvky spojovaného, dřeva. Zprohýbané linie mostu jsou v kontrastu s rovnými liniemi statické zámecké stavby, tato skutečnost byla jedním z motivů při pořizování snímků.
K vidění jsou na výstavě fotografie i dalších jaroměřických památek a staveb mimo zámecký areál. Těch, které máme možnost neustále obdivovat, protože tady stále jsou (Špitál ve větvích, V kostele, Kaple, Vchod, Chvála Kristu), nebo těch, které už tady nejsou, ale bohudíky je zachytily objektivy šikovných a možná mnohdy i duchapřítomných fotografů (Co bylo – není).
Pozornému návštěvníkovi neuniknou ani snímky kaktusů před vchodem do kaple sv. Kateřiny (Čarokrása a Za světlem) a ještě pozornějšímu i to, že přestože tematicky vybočují z řady všech snímků předchozích, spojuje je s nimi autorovo vnímání linií, v případě kaktusů linií vertikálních a až překvapivě souběžných.
Optimistická fotografická výstava s řadou výtvarných fotografií, opěvující ve své druhé části památky města Jaroměřicích nad Rokytnou, je přístupná veřejnosti ve výstavních prostorách Špitálu v běžných otevíracích hodinách až do 28. února.

  • Facebook
  • Twitter