Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views :
img

Artur Magrot v jihlavské Galerii Alternativa

/
/
/
701 Zobrazení



Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě představuje v Galerii Alternativa dvojici prací letošního absolventa pražské akademie Artura Magrota (1985) – videoinstalace Canis Lupus (2019) a Global Illumination (2020).

Zájemci si mohou prohlédnout až do 3. ledna 2021. „Artur Magrot v nich, prostřednictvím práce s nejmodernějšími softwary, ale i nečekaně oproštěným jazykem, podává výpověď o současné situaci, společenských hodnotách, touze po štěstí, bezpečném útočišti, ale i potřebě vymezování vlastního teritoria a obavě z jeho narušení.
Videoprojekci Canis Lupus prezentoval Artur Magrot poprvé v roce 2019, ještě v rozpracované podobě, během obhajob klauzurních prací v ateliéru Anny Daučíkové na pražské akademii, kde byl v té době na krátkodobé stáži. Inspirací pro 3D animaci doplněnou autorským textem se stala povídka Franze Kafky Doupě z let 1923-1924. Magrotův vypravěč nás podobně jako Kafkův hrdina provází důvěrně známým prostředím, útočištěm, které si již dlouhou dobu cílevědomě buduje. Popisuje své každodenní peripetie, sebejistě vypráví o svých záměrech a plánech. Jak ale vyprávění plyne, vyplouvají na povrch i jeho nejistoty a obavy. Začínáme tušit, že se dostává do vleku vlastních pochybností a strachu ze ztráty dlouhodobě budovaných jistot,“ uvedla kurátorka výstavy Nina Moravcová.

Počátkem letošního jara se Artur Magrot rozhodl pod vlivem nastalé situace přerušit práci na rozpracovaných projektech a pustil se do fyzického ohledávání svého nejbližšího prostředí, důkladného proměřování a dokumentování, poháněného touho proniknout hlouběji pod povrch žité reality, zachytit a transformovat její podobu prostřednictvím nové technologie. „Vymezené území uchopuji jako zadání, do kterého se nořím a znovu ho skládám. To je jediný způsob, jak se mu dokážu vzdálit. Linie, po které mohu uniknout,“ sděluje autor a jeho pohled nás provází po interiéru. „Všechno se zdá rozostřené. Některé detaily však vystupují nečekaně ostře. Oko pozorovatele ohledává okolí, noří se do něj, pozvolna skenuje prostor, ulpívá na detailech, k některým se vrací. Jako by unášeno zpomaleným tokem času. Náhle se v jeho zorném poli objevuje nečekaný aktér. Figura v podobě vyžvejknuté žvejky, vláčné, ulpívající na všem kolem, (de)formované otisky uplynulých dějů. Kdo se ale na koho dívá? Je to stále oko pozorovatele, které nečekaně zachytilo svůj vlastní odraz? Snaží se nahlédnout sebe sama a situaci, v níž se ocitá, zvenčí? Trochu se ztrácím v tom, komu ten pohled patří a kam směřuje. Mimo vymezené zdi a do sebe zároveň?
Zdá se, že podobně jako ve videoinstalaci Canis Lupus se i vypravěč tohoto příběhu snaží – do jisté míry skrze ponor do sebe sama – nahlédnout svět tam venku. Svět mimo zbudované zdi se stává projekční plochou jeho představ a spekulací, z nichž některé nabývají nečekaných rozměrů. Rytmus pozorování se ale liší. Zatímco ve videu Canis Lupus jakoby byl definovaný každodenní rutinou – prstem klikajícím na myš, soustředěným pohledem v rychlém sledu mapujícím pracovní plochu počítače, zde je naopak udávaný její ztrátou přinášející nečekané znejistění. Není to ale jen moment kafkovské introspekce, který obě práce spojuje. Magrot důsledně propojuje formu s obsahem a celkové vyznění svých prací dotváří zvolenou formou instalace. Cíleně pracuje se světelnými podmínkami. Jejich prostřednictvím navozuje specifickou, přesto důvěrně známou intimitu. Videoinstalaci Global Illumination dotváří specifický typ osvětlení korespondující s pocitem rozostřeného vnímaní, rozplizlého bezčasí, situace, v níž se nacházíme i zastřených horizontů, ke kterým máme potřebu se upínat. Zanechává v nás pocit, který ulpívá. Obchází nás jako mráz po zádech, protože se až příliš dotýká naší žité reality,“ uzavírá Nina Moravcová.

  • Facebook
  • Twitter