Sloučení evidenčních kontrol s technickými prohlídkami komplikuje odhalování stočených tachometrů

Přesně v červenci 2025, kdy obchodníci s ojetinami řešili letní sezonu a výhledy na podzimní prodeje, vstoupila v platnost změna, která jim celkem tiše přihodila nový problém. Ministerstvo dopravy ČR rozhodlo, že evidenční kontrola napříště poběží souběžně s pravidelnou technickou prohlídkou a její platnost se prodloužila ze dvanácti na čtyřiadvacet měsíců.

Žádné velké oznámení, žádná debata v médiích. Změna prošla jako součást širší legislativní úpravy a pokud si ji někdo všiml, byl to nejspíš účetní, co počítal, o kolik se sníží administrativní náklady. Co nikdo moc nepočítal, byl dopad na detekci stočených tachometrů. Ten přišel skoro automaticky.

Evidenční kontrola dělala jednu věc, ale dělala ji důsledně. Každý rok zachytila stav tachometru a zapsala ho do registru, nezávisle na tom, v jakém stavu bylo auto jinak. Dvakrát za rok tak vznikly dva datové body, mezi nimiž se dalo sledovat, jak se číslo na tachometru pohybuje. Pokud někdo stočil kilometry mezi jednou a druhou kontrolou, stopa v systému zůstala. Manipulaci to nevylučovalo, ale znatelně ji komplikovalo, protože pachatel měl kratší okno a větší riziko, že se nesrovnalost někde objeví. Prodloužením cyklu na dva roky tohle okno vypadá úplně jinak. Auto může projít rukama tří prodejců a dostat se k novému majiteli, aniž by mezitím kdekoli vznikl jediný nový evidenční záznam.

Olomoucký kraj se dostal do středu pozornosti nikoli náhodou. Polské dovozy tvoří v tomto regionu dlouhodobě výraznou část trhu s ojetinami a statistiky za posledních pár let ukazují, že jejich objem ještě roste. Polský trh s ojetými auty patří v Evropě k největším, ročně se tam přeregistruje přibližně 2,5 milionu vozidel a míra výskytu stočených tachometrů se v tamních autech podle opakovaně citovaných analýz pohybuje kolem třiceti procent. carVertical ve svých datech z roku 2024 zaznamenala manipulaci s tachometrem u každého čtvrtého auta prověřeného po dovozu z polského nebo jiného středoevropského trhu, přičemž průměrné stočení dosahuje 80000 až 120000 kilometrů, což při dnešních cenách ojetých aut může znamenat cenový rozdíl přesahující 100 tis. korun na jediném vozidle.

A teď si k tomu přidejte sloučení s STK. Technik, který projíždí auto na stanici technické kontroly, kontroluje brzdy, emise, podvozek, osvětlení, bezpečnostní prvky. Evidenční záznam musí vyplnit taky, jenže to se odehraje někde na konci, mezi ostatními formuláři, v situaci kdy hlavní výkon byl věnován fyzickému stavu vozidla. Stanice technické kontroly nebyly budovány jako analytická centra pro detekci tachometrových podvodů, jejich personál neprocházel školením zaměřeným na práci s datovými záznamy a jejich kapacita na hloubkovou evidenční práci je zkrátka omezená. Záznamy vznikají, ale hodnota, kterou měly, se postupně ztrácí v procesu, který je orientovaný jinam.

Konkrétní situaci, která ukazuje, jak to v praxi bude fungovat, si není těžké představit. Vozidlo s najetými 190000 kilometry projde evidenční kontrolou v únoru 2025 a správně se zapíše. Do příští STK zbývají dva roky. Mezitím ho prodejce prodá, auto se přestěhuje do jiného kraje, pak jde do další bazarové ruky, a nakonec ho v říjnu 2026 prohlíží kupující, který zaplatí za solidně vypadající kombík s tachometrem ukazujícím 85000 kilometrů. V tuzemském registru je poslední evidenční záznam z února 2025 a kupující v papírech vidí číslo, které mu neřekne nic o tom, co se dělo potom. Šance, že si nechá ověřit historii přes databázi, která sahá i do zahraničí, závisí čistě na tom, jak moc informovaný kupující je. A většina není. Pohraničí tady hraje vlastní roli. Vozidla z Polska vstupují do českého registru při přeregistraci, kdy se zachytí aktuální stav tachometru, ale co se dělo předtím na polských silnicích, do tuzemského záznamu prostě nevstoupí automaticky. Spolupráce registrů probíhá přes evropskou síť Eucaris, reálné pokrytí dat ale závisí na tom, co tam jednotlivé státy posílají a jak pravidelně to aktualizují, což v praxi bývá velmi nerovnoměrné. Auto s polskou minulostí přichází do Česka s historií, která je z pohledu tuzemských registrů prakticky neviditelná, a nová evidenční praxe tenhle problém nijak neřeší, spíše přidává vlastní vrstvu mezer.

Tohle není poprvé, kdy se změna administrativního rámce odrazí na trhu se zpožděním. Zkušenosti ze zahraničních trhů, kde se v různých vlnách snižovala frekvence evidenčních kontrol, docela konzistentně ukazují, že plný dopad přijde za tři až pět let, kdy se vozidla zobchodovaná v daném období dostanou k dalším majitelům a skryté nesrovnalosti najednou vyjdou na povrch. Do té doby se peníze přesunuly, auta stojí jinde a stopování podvodu se stává složité. Ministerstvo dopravy na dotaz k dopadům sloučení na detekci podvodů s tachometry zatím nereagovalo. Jeden technik ze stanice STK v Olomouckém kraji, který nechtěl být jmenován, řekl jen tolik, že evidenční záznam vyplní tak jako předtím, akorát místo jednou za rok jednou za dva roky, a že co se děje s autem mezi tím, není jeho starost.