Jedenáctý KoresponDance vyvrcholil ve Žďáře nad Sázavou
Ve Žďáře nad Sázavou vyvrcholil o víkendu jedenáctý ročník festivalu KoresponDance, nabídl letní dny plné pohybových představení, workshopů, diskusí či filmových projekcí.
Uskupení Fetes Galantes pod režijním vedením světově respektované choreografky Béatrice Massin, hlavní hvězdy festivalu, vzbudilo největší očekávání, ale i ohlasy. Tanečníci v pestrobarevných kostýmech ztvárnili úchvatné
a propracované choreografie, jež byly prolnutím dílem současného a dílem barokního tance na hudbu Mozartova Rekviem. Odsud také název představení Rekviem – Veselá smrt, jež mělo po vzoru mexické tradice divákům zprostředkovat, že ve vnímání smrti se dá najít i pozitivní a krásný rozměr. Pro KoresponDance se jednalo o první adaptaci inscenace v outdoorových podmínkách, což dokazuje, že in situ představení mají obrovský smysl. Následoval projekt Rezonance, na němž vedle Fetes Galantes s Béatrice Massin participovalo naše přední těleso v oblasti barokní hudby, Collegium 1704. Rezonance se konala v kapli sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, vrcholné stavbě Jana Blažeje Santiniho. Její neopakovatelné genius loci a hra světla si dokonale notovala s hudbou
a zpěvem, stejně jako s tanečními kreacemi na Santiniho číslo 5. Výkony umělců v obou představeních po právu sklidily nekončící ovace ve stoje.
O tom, že naše životy tvoří čísla a algoritmy, přijeli do Žďáru vypovědět belgičtí žongléři Tall Tales Company. Putovní performance se sluchátky na uších doprovázená žonglérskou akrobacií na Santiniho čísla nabízela nejeden moment překvapení, do kterých zámeckých zákoutí diváky tato výprava zavede a co dále se v nich bude dít. Jaké umělecké možnosti skýtají na pohled obyčejné kovové tyče, předvedla performerka a akrobatka Eliška Brtnická a její kolektiv v představení Thin Skin. V přítmí zámecké jízdárny využívala inscenace často i stínohry a tyče tak vytvářely na zdi různé obrazce, performeři akrobatické kousky.
Ferst Dadler kráčí – tak byl pojmenován letošní velký komunitní projekt, který angažoval různé skupiny obyvatel Žďáru nad Sázavou a okolí napříč generacemi a ukázal, že hýbat se a tančit může doslova každý. Dvouhodinová performativní procházka vedla od Dolního hřbitova, přes zámek až na Zelenou horu po poutní cestě Santiniho
a vtáhla do víru dění náhodné kolemjdoucí i turisty. KoresponDance Battle Kristiána Mensy dal příležitost vyniknout mnoha domácím i zahraničním street dancerům. Ve dvoudenní „bitvě“ se utkaly jak taneční páry, tak jednotlivci. Vítěz si z KoresponDance odvezl cenu v podobě možnosti vystoupení na taneční soutěži v Holandsku.
Cirkusová umělkyně Ana Jordão a tanečník Kim-Jomi Fischer promluvili ve svém intimním duetu citlivou pohybovou řečí muže a ženy. Performerka Stéphanie NDuhirahe v představení Šrámy/la débattue zas pozvala do několika zámeckých útrob, kde povyprávěla o svém životě, a zejména pak vylíčila dávný tklivý příběh vlastní rodiny. Dvojice Compagnie Monad ve vystoupení Yin Zéro uvedla přítomné téměř do hypnózy při tanci inspirovaném derviši v bohatých sukních za zvuků hudby, jež postupně přidávala na energičnosti. Také za toto představení děkovalo publikum ve stoje.
Čeští a italští absolventi tanečních škol BeInternational vystoupili první festivalový den v site-specific performancích na náměstí Republiky a podruhé pak paralelně na různých místech prvního zámeckého nádvoří. Manolo Alcántara rozpomněli publikum na náměstí na technologie předků, s jejichž pomocí postavili obří samostojný oblouk z krabic. La Méandre zas dvakrát uvedli obecenstvo do varu v rytmu elektronické hudby s prvky andaluského tance sevillana. Prostor byl dán i žďárským a dalším dětem z Tvořivého tábora a projektu Škola tančí, které předvedli své výtvory na téma architektura a urbanismus.
