Dávám přednost české klasice, ale nebráním se žádnému jídlu, říká David Hrbotický

Ačkoliv jídlo není to hlavní, co nemocnice poskytuje, je přinejmenším důležitou složkou nemocničního pobytu. V novoměstské nemocnici se denně vaří okolo 700 obědů a připravuje se 350 snídaní a večeří, a to nejen pro pacienty, ale také pro zaměstnance.

Stravovací provoz se neustále vyvíjí, přizpůsobuje se novým trendům. Ke kuchyni a k zaměstnanecké jídelně přibyl před nedávnem bufet i bufetové stravování pro novopečené maminky v gynekologicko-porodnickém pavilonu. A změnil se i šéf stravovacího provozu. Od 1. června se jím stal David Hrbotický.

Jak dlouho pracujete v gastronomii?
Když nepočítám brigády při studiu, kdy jsem pracoval jako číšník, vrchní, přípravář pokrmů – pomocný kuchař nebo kuchař bufetu, pak se v gastronomii pohybuji už dvanáct let. Pracoval jsem jako kuchař, šéfkuchař, osoba odpovědná za cateringovou službu na svatbách a nejrůznějších oslavách. Prošel jsem taky roční praxí v jateční výrobě.

V nemocnici jste se „okoukal“ jako kuchař, nyní jste se stal šéfem stravovacího provozu. Máte jasnou představu o tom, co byste chtěl změnit?
Nějakou představu už mám, hlavně o tom, co by se dalo změnit. Ale zatím nebudu nic slibovat. Protože ještě pár měsíců budu kromě funkce vedoucího stravovacího provozu vykonávat i práci v kuchyni místo šéfkuchaře a všechno dohromady se nedá úplně skloubit tak, jak bych chtěl. Ale nějaké změny naplánované mám.

Šéfovat tak velkému kolektivu, jaký je v nemocniční kuchyni, určitě nebude snadné. Máte nějaké zkušenosti z předchozího zaměstnání nebo to bude pro vás premiéra?
Premiéra to pro mě nebude. Hned po škole jsem pracoval jako vedoucí skladu, takže nějaké zkušenosti mám. Snadné to ale určitě nebude, protože každé místo má svoje specifika. Ale myslím si, že když jsem už v minulosti dokázal zkorigovat různé ošemetné situace jak personální, tak pracovní, že mě snad nemůže už nic velkého zaskočit.

Mohou se pacienti a zaměstnanci těšit na nový jídelníček?
Určitě si myslím, že nějaké změny tam budou. Jestli k lepšímu, to posoudí strávníci sami. Za sebe mohu slíbit, že se budu snažit, aby to bylo jenom k lepšímu. Hned tak to ale nebude. Jídelní lístky jsou napsané předem, a to až do října. Takže tam změna určitě nebude hned, ale až o něco později.

Jak je to u vás doma, vaříte?
Z velké většiny vařím doma já, protože kdybych si to neuvařil nebo nedochutil sám, tak by mi to nechutnalo dle mých představ. Tím nechci říct, že moje manželka neumí vařit. Ale vaří trošku jiná jídla než já. Zdravější.

Jakému jídlu dáváte přednost jako kuchař a jako strávník?
Já dávám při vaření přednost české klasice, ale v podstatě se nebráním žádnému jídlu – zkusit se má všechno. A jako strávník – tam je to opět česká klasika. Ale v podstatě sním všechno a rád zkouším nové věci. Je spousta jídel, co jsem neměl rád, ale postupem času jsem si k nim cestu našel. A dnes jsou to má oblíbená jídla.

Jako například?
Jídlo, které obsahuje houby jsem úplně nenáviděl. Ale když jsem se přistěhoval na Vysočinu tak jsem si jídla s houbami zamiloval.

Každý kuchař má své speciality. Můžete nám prozradit nějaký váš speciální recept?
Recept vám neprozradím, ale třeba z české klasiky je to svíčková, o které kamarádi i rodina tvrdí, že jí mám luxusně vymazlenou. A tvrdila to i spousta nevěst a ženichů, kterým jsem připravoval svatbu. Z jídel, která nejsou česká, si troufnu říct, že umím dobré červené thajské curry s kokosovým mlékem, bambusovými výhonky, kuřecím masem a jasmínovou rýží.