Na Masarykově náměstí v Jihlavě hlasovali lidé pomocí červených deštníků

Projekt CzeXperiment si připravil k příležitosti Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů hlasování pomocí deštníků přímo na jihlavském náměstí. Hlasující dostali možnost vyjádřit se k otázkám nejen o samotném festivalu, ale i o jejich filmovém vyžití.

Dav se srocoval v sobotu dopoledne na náměstí postupně a ještě deset minut před plánovaným začátkem hlasování to vypadalo, že se zúčastní asi jen dvacet lidí, nakonec se ale k hlasování dostavilo něco mezi šedesáti a sedmdesáti zájemci. Ti, kteří si už ochotně vzali červený deštník z krabice, se v některých případech otáčeli na procházející lidi a lákali je, aby se přidali. Ve skupině se lidé náhodně seznamovali a vedli small talk.

Kolem skupiny držící deštníky postávaly děti a mladí lidé s kamerami a mikrofony. Ti si přišli v rámci programu, který MFDF dětem nabízí, zkusit natočit záběry z akce. Organizátor akce Jan Látal děti zkoušel přesvědčit, aby se do hlasování také zapojily a odložily natáčecí vybavení, z důvodu předem sestaveného programu workshopu se tak ale nestalo.

Po čekání na případné další zájemce přišel čas na zkoušku deštníků. Každý účastník si vyzkoušel otevřít deštník, aby si ověřil, že je funkční. „Je tady někdo, kdo nemá deštník?“ ptal se Látal pomocí megafonu okolostojících. Následovala otázka, jestli je mezi účastníky někdo, kdo by byl schopný spočítat účastníky s deštníky. „Sto šestnáct!“ hlásila v žertu žena v davu.

„Já vás oficiálně vítám na projektu CzeXperiment,“ nechal se nakonec slyšet Látal z megafonu. „Budete hlasovat na dvacet otázek.“ Pro účastníky byl na zemi pomocí nalepených bílých čar vytyčen prostor, ve kterém při samotném hlasování všichni stáli. Čáry formovaly tvar trychtýře, do kterého na začátku hlasování pod dohledem dronu všichni účastníci se zavřenými deštníky nastoupili.

Princip hlasování byl jednoduchý – Klára Doležálková, která si od Látala převzala megafon, pokládala lidem stojícím v trychtýři otázky. Kladně na otázku účastník odpověděl tím, že si nad hlavou roztáhl červený deštník. Kdo chtěl na otázku odpovědět záporně, nechal si deštník zavřený co nejblíž u těla, aby červenou svého drženého deštníku nenarušoval vzhled hlasování seshora, kde celou dobu dění snímal dron. Otázky padaly různorodé. Autory experimentu zajímalo, kdo je poprvé na festivalu, kdo pochází z Jihlavy nebo kdo si s sebou na festival přivezl děti. Padly ale také otázky na názor na Prior stojící na náměstí, kdo šel někdy na film s cizí akreditací, kdo má zrovna kocovinu nebo kdo se někdy cíleně šel na film vyspat. „Co je to kocovina?“ ozval se v davu účastníků dětský hlásek a pár lidí se zasmálo. Otázek nakonec bylo dvacet jedna a po poslední z nich všichni účastníci hlasování trychtýř pod vedením hlasu z megafonu opustili.

Festival za účast po skončení hlasování věnoval každému jako dárek jeden lístek na promítání. Ne každý si dárek vzal, když měli mnozí účastníci hlasování na krku zavěšenou vlastní akreditaci, se kterou můžou chodit na kterýkoliv snímek, jiní ale možnost vzít si lístek využili. A zatímco někteří lidé se hned poté rozešli pryč, jiní zůstali ještě na náměstí a chvíli si povídali o zážitcích a pokládaných otázkách. „Fakt hodně lidí přišlo, to je skvělý!“ nechala se slyšet Doležálková při sdílení dojmů z úspěšně provedeného experimentu.

Jakmile se náměstí dostatečně vyprázdnilo, dron se zase vznesl do vzduchu, aby mohl natočit čtyři organizátory experimentu s červenými čepicemi na hlavách. Ti společnými silami strhli z dláždění náměstí bílé nalepené čáry tvořící trychtýř, zmuchlali je do dvou kuliček a odešli mimo záběr dronu.

Sestříhané záběry z experimentu bude možné zhlédnout na projekcích festivalu před promítanými filmy.