Prezidentu Benešovi dělala žena od Brodu hospodyni dvě dekády, práci u Gottwalda odmítla
Prezident Edvard Beneš měl za svou dlouhou politickou kariéru desítky – možná i stovky – blízkých spolupracovníků a spolupracovnic. Jedna z nich pocházela z Krucemburku u Havlíčkova Brodu. Nebyla to však žádná politička nebo ekonomka, ale Benešova dlouholetá hospodyně. Život Marie Maškové byl i přesto mimořádně zajímavý…
Marie Mašková se v Krucemburku narodila v rodině tamního starosty v roce 1886. Do školy chodila nejprve ve své rodné obci, následně v nedaleké Chotěboři.
Pak se však její rodina rozhodla pro krok, který v oné době (zejména u dívek) nebyl rozhodně obvyklý. Na konci devatenáctého století se dospívající Marie odstěhovala do švýcarské Ženevy, kde začala studovat internátní školu.
Naučila se tam především jazyky, které později ve svém životě mohla mnohokrát uplatnit. Například angličtinu v praxi využila takřka okamžitě. Po ukončení vzdělávání se totiž přesunula do Skotska, kde si deset let vydělávala jako chůva v jedné z tamních bohatých rodin.
K návratu do rodného Rakouska-Uherska Marii Maškovou přiměl až začátek první světové války. Po jejím rozpoutání se přestěhovala do Německého Brodu, kde pracovala jako hospodyně.
U Benešových
Zásadní zvrat v jejím životě nastal nedlouho po vzniku samostatného Československa. Když se téměř rok po vzniku nového státu vrátil do Prahy tehdejší ministr zahraničních věcí Edvard Beneš, sháněl ženu, která by se jemu a jeho manželce starala o domácnost.
Jak se jeho hospodyní stala právě Marie Mašková, nevíme. Jisté však je, že s Benešovou rodinou spojila zbytek svého života.
U Benešových pracovala v dobách, kdy byl Edvard na ministerstvu i v časech, kdy byl ve dvacátých letech krátce předsedou vlády. A když v roce 1935 nahradil na postu prezidenta Tomáše Guarrigua Masaryka, nemohla u něj ve službě scházet ani na Pražském hradě.
Krucemburská skrýš
Svému nadřízenému byla bezvýhradně věrná. V září 1938 – když armáda po vyhlášení mobilizace hledala místo, kam by mohla uložit část tajných dokumentů ze státního archivu – dokonce nezištně nabídla, že by bylo možné archiválie uschovat v krucemburském lihovaru, kde při svých pobytech na Vysočině bydlela.
Vojáci tam následně dokumenty skutečně přivezli. Nezůstaly tam však dlouho. Brzy po odstoupení pohraničí a Benešově abdikaci – tedy pravděpodobně během října 1938 – je kdosi odvezl neznámo kam.
Ještě v říjnu 1938 okleštěnou republiku opustil také Edvard Beneš. Marie Mašková s ním však do exilu neodešla a přestěhovala se zpět do Krucemburku. Tam ji také zastihla nacistická okupace a nedlouho po ní také nepříjemná návštěva gestapa.
Jeho agenti totiž provedli domovní prohlídku v již jednou zmíněném lihovaru. Neobjevili tam však nic, co by jim mohlo být užitečné. Zbytek války proto Marie Mašková prožila bez zásadní pozornosti německých úřadů.
Zpátky na Hrad
Šest let okupace uplynulo, nastal květen 1945, příjezd sovětských vojsk a nedlouho po něm i triumfální návrat Edvarda Beneše, který nastoupil zpět na pozici prezidenta. A na Pražský hrad se za ním vrátila také tehdy už téměř šedesátiletá věrná služebná Marie Mašková.
Podobně jako před válkou u Benešových věrně sloužila až do roku 1948, kdy přišel nejprve únorový převrat a následně v červnu také druhá Benešova abdikace.
O tom, že svou práci Marie Mašková dělala nejspíš velice dobře, svědčí také to, že o její služby stál také nový prezident Klement Gottwald. Práci pro něj však Mašková odmítla a rozhodla se pro návrat do rodné obce a odchod do důchodu.
V penzi se však krucemburská rodačka rozhodně nenudila. Prakticky až do své smrti dál využívala své jazykové znalosti a soukromě vyučovala angličtinu a němčinu. Pravidelně také jezdila do Prahy, kde se setkávala s již ovdovělou Hanou Benešovou.
Marie Mašková rovněž milovala kulturu. Až do pokročilého věku se angažovala v krucemburském ochotnickém divadle. Zajímal ji i film – dostala dokonce drobnou roli v Kachyňově filmu Noc nevěsty.
Marie Mašková se nakonec dožila velmi vysokého věku – zemřela v roce 1986, tedy přesně ve sto letech.
