„Novináři by se místo vtipkování na Twitteru raději měli věnovat své práci,“ míní Filip Zajíček

Hostem patnáctého ročníku Letní žurnalistické školy Karla Havlíčka Borovského byl Filip Zajíček, tehdy ještě jako editor DVTV, který krátce po návštěvě Havlíčkova Brodu přestoupil do nového Deníku N.

Ještě jako student získal Filip Zajíček společně s kolegou ocenění za rozhovor s Andrejem Babišem, minulý rok jim knižně vyšel rozhovor s Martinem Šimečkou a nyní pracuje jako editor DVTV. V rozhovoru se dočtete, jakých profesních zásad se drží, jak DVTV reguluje internetové diskuze i co má hra na kontrabas společného s novinařinou.

Dříve jste byl šéfredaktorem The Student times, teď pracujete jako editor DVTV. Můžete tyto dvě pozice porovnat?
Společné mají to, že když všechno dopadne dobře, tak si jich nikdo nevšimne. Editor si sám zodpovídá za to, jakou práci odvede, na rozdíl od šéfredaktora, který závisí na práci ostatních. Šéfredaktorská funkce souvisí se schopností motivovat, hledat zábavná témata – hlavně ve studentském časopisu. Ovlivnilo mě hraní na kontrabas. Kontrabasista není moc vidět a lidi ho zaznamenají, jenom když něco splete. A se šéfredaktorem je to podle mě podobně. Funguje jako poslední článek pyramidy a vystupuje jen v hodně podstatných momentech. Proto když přišlo na rozhovor s Andrejem Babišem, který mohl definovat, jakým směrem se časopis bude do budoucna odvíjet, strhl jsem tuhle hozenou rukavici já jako šéfredaktor.

Za ten jste v roce 2016 získal společně s kolegou Ščeblykinem ocenění. Jak probíhá příprava na takový rozhovor s vysoce postaveným politikem?
Připravovali jsme se dlouho, ale ze všech těch připravených otázek jsme použili asi dvě. Mysleli jsme, že všechen ten materiál z rozhovoru je nepoužitelný. Od začátku se rozhovor stočil úplně jiným směrem, než bylo v plánu, a my měli velké štěstí, že Andrej Babiš tu situaci podcenil a neuvědomil si, že styl jeho komunikace se obrátí proti němu.

Slyšela jsem názor, že novinařina je pro mladé a ti starší, kterým jde hlavně o to „uživit rodinu“ už nehledí tolik na vlastníka médií, pro která píšou. Co si o tom myslíte? Jak důležitá by podle vás měla být pro novináře morálka?
Já osobně mám mantinely nastavené jasně. Raději bych novinařinu nedělal, než abych pracoval na Nově, Primě nebo v médiích Andreje Babiše. Nechci ale soudit ostatní, protože kontext jejich životní situace nikdo jiný nezná. Byť v Mladé Frontě a Lidových novinách pracuje mnoho dobrých novinářů, jejich práce je vždy kontaminovaná tím, že je skrze svěřenecký fond vlastní premiér. Vadí mi nejenom tenhle fakt, ale i ti, kdo sedí na šéfredaktorských pozicích. V rozhovoru pro rádio Wave jsem řekl, že kdyby se Veselovský choval jako Plesl, z DVTV bych odešel.

DVTV byla nejdřív zaměřená na politiku, teď už zve širší spektrum osobností, což je občas kritizované. Je to podle vás posun k lepšímu?
Už na začátku si Martin Veselovský a Daniela Drtinová přáli, aby poměr politiků převažoval tak 4 ku 5 nebo 3 ku 5, pak zjistili, že ten hlad po politicích není tak velký. Každopádně DVTV pořád nabízí i hodně těch těžkých rozhovorů a za mě je rozmanitá paleta hostů plus.

Pod rozhovory se často rozvíjejí vášnivé debaty. Čtete je? Mažete někdy komentáře? Kdo má toto na starost?
Kolegové, kteří se starají o sociální sítě, se snaží debaty moderovat a mažou příspěvky, které jen uráží. Občas to moderátoři berou jako zpětnou vazbu, ale přijde mi, že je to spíš na škodu než ku prospěchu. Kolikrát by se několikadenní války v komentářích vyřešily face to face za tři minuty. Já se čtení komentářů vyhýbám, protože si myslím, že to nikam nevede. Jestli si tam na nás někdo jenom přišel vylít zlost, tak reagovat nemá smysl. Uvědomte si, kdy naposledy vás někdo o něčem na Facebooku přesvědčil… Taková je pravděpodobnost, že vy tam změníte něčí názor.

Máte pocit, že si musíte víc dávat pozor, co sdílíte na sociálních sítích kvůli tomu, že jste novinář?
Určitě nemůžu a nechci vyjadřovat svoje názory na politiky, protože to novinářům nepřísluší. Myslím, že mnohem důležitější než psát na Twitter vtípky o politice je dělat svoji práci. Něco jiného jsou samozřejmě komentátoři, kteří politiku glosují.

Moje poslední otázka se vztahuje ke knížce Jsme jako oni. V kritických recenzích se píše, že jste se příliš drželi předpřipravených otázek a kniha nenaplnila svůj potenciál. Je něco, co byste dnes při psaní této knížky pojali jinak?
Uvědomuju si, že se knížka mohla odvíjet zajímavějším směrem a dnes bychom ji samozřejmě napsali trochu jinak. Nedrželi jsme se ale jen připravených otázek a překvapilo mě, že to tak na někoho působí. Psali jsme ji před třemi lety, které pro mě znamenaly velký skok, vlastně jsme s ní dospěli. Jsou tam diskutabilní pasáže, které byly některými špatně pochopené, ale stojíme si za tím, jak jsme ji napsali.

Autorka rozhovoru: Vanesa Velozo, absolventka patnáctého ročníku Letní žurnalistické školy Karla Havlíčka Borovského