V havlíčkobrodském muzeu představí Otakara Štáfla

Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod připravilo ve spolupráci s Václavem Šplíchalem a Pavlem Peškem výstavu věnovanou rodáků a patriotovi Brodu malíři, grafikovi a znalci Vysokých Tater Otakaru Štáflovi. Vernisáž výstavy se uskuteční v pátek 20. dubna od 17.00. Část výstavy bude umístěna ve Štáflově chalupě. V květně se otevře inovovaná expozice Otakara Štáfla ve Štáflově baště. 

„Štáfl miloval své rodné město a brodským iniciativám věnoval spoustu svého času a energie. Byl u všeho důležitého, co se v Německém Brodě, po vzniku Československa událo, ačkoli již od roku 1903, kdy zběhl z gymnaziálních studií do malířské školy Ferdinanda Engelmüllera, žil trvale v Praze. Měl lví podíl na odhalení sochy Karla Havlíčka Borovského v roce 1924, v roce 1935 spolupracoval na výstavě 200 let gymnázia a výstavě věnované Karlu Havlíčkovi Borovskému. Inicioval a spolu realizoval dosud největší havlíčkovskou výstavu v pražském Belvederu v roce 1936, vyvíjel aktivity k vybudování divadla v Brodě. To je výčet jen nejdůležitějších aktivit občana Štáfla, jimiž projevil vztah k rodnému městu. Ruku se společenskými aktivitami šla i jeho výtvarná tvorba, akvarely starých brodských uliček, olejomalby okolní krajiny, linoryty, plakáty, ex libris,“ popsal Jiří Jedlička, kurátor, ředitel Muzea Vysočiny Havlíčkův Brod.

Stejně vřelý vztah měl podle slov Jiřího Jedličky Otakar Štáfl k Praze, jíž vděčil za řadu významných kontaktů i pracovní uplatnění. „I zde vyvíjel množství různých aktivit, nad jejichž rozsahem a významem lze jen nevěřícně kroutit hlavou. V roce 1913 režíroval a hrál v jednom z prvních českých filmů s názvem Konec milování, který uchovává Národní filmový archiv. Režíroval a hrál i v dalších, bohužel nedochovaných filmech druhé nejstarší filmové společnosti ASUM. Jako grafik a spoluorganizátor se v roce 1913 podílel na divadelním představení Národního divadla v přírodním divadle v pražské Šárce, kde byla cca před 18 tisíci diváky uvedena Prodaná nevěsta. Jeho hlavní činností však byla ilustrace dětských knih, malování a práce grafika v nakladatelství Politika,“ dodal Jiří Jedlička.

Ve dvacátých letech objevil Otakar Štáfl další svoji velkou lásku Vysoké Tatry, které mu učarovaly již před válkou, a kde byl spolunájemcem chaty u Popradského plesa. „V Tatrách Otakar inicioval první letecké natáčení Vysokých Tater. Film Aeroplánem nad Tatrami získal v roce 1931 ocenění na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Se svojí druhou ženou Vlastou, která byla vynikající horolezkyní, spisovatelkou pohádek a dívčích románů, trávili ve Vysokých Tatrách pravidelně téměř polovinu roku. Vlasta lezla po skalách a Otakar lezl navíc ještě s malířským náčiním, aby mohl zachycovat vrcholky Tater a pohledy do hlubokých údolí. Oba také byli svědky řady neštěstí svých kamarádů horolezců a zřejmě tam byl počátek jejich aktivity na založení symbolického cintorínu – hřbitova obětí hor. S pomocí Alojze Lutonského, tehdejšího tajemníka Tatranskej komisie Klubu československých turistov, Otakarova otce Josefa a řady dalších dobrovolníků z Čech i Slovenska se jim podařilo vystavět kapličku s padesátkou detvanských křížů a symbolický hřbitov se jmény obětí, který je na svém místě doposud. Hřbitov je zároveň trvalou památkou i na Otakara a Vlastu Štáflovy, kteří tragicky zahynuli 14. února 1945 ve svém pražském bytě v Mánesově ulici, při leteckém náletu na Prahu. I oni zde mají svojí bronzovou plaketu,“ uzavřel Jiří Jedlička.

Na výstavu poskytli materiály Moravský zemský archiv-Státní okresní archiv v Havlíčkově Brodě, Národní filmový archiv v Praze, Múzeum v Popradě, Podtatranská galéria v Popradě, Štátny archív v Prešove – pracovisko Archív Poprad. Expozice bude přístupná do 1. července.