Rodák z Brodu založil jednu z nejstarších českých stran, spolupracoval i s Benešem
Narodil se v Německém Brodě. Studia na tamním gymnáziu mu šla tak dobře, že maturoval ve svých sedmnácti letech. Pak – v roce 1898 – Václav Klofáč spoluzaložil novou politickou stranu a jejím předsedou byl na dnešní poměry neuvěřitelných bezmála čtyřicet let. Jeho politickou kariéru uzavřela nakonec až fašistická okupace.
Dnes je tomu právě sto padesát let, kdy se Klofáč v tehdejším Německém – dnešním Havlíčkově – Brodě narodil. Ještě před studii na gymnáziu ve městě absolvoval také obecnou školu. Rovněž s vynikajícími výsledky. Po maturitě – tedy v roce 1885 – mu však tehdy devítitisícové město na pomezí Čech a Moravy začalo být malé.
Krátce studoval medicínu, nakonec ale zakotvil na filosofické fakultě pražské univerzity. Tam se taky pod vlivem svých spolužáků a kantorů zapojil do politiky. Přispíval také do několika periodik. Klofáč byl krátce členem tehdejší mladočeské strany. Vadilo mu ale, že jeho spolustraníci příliš málo vystupují proti Rakousku-Uhersku.
V roce 1898 tak politik z Vysočiny spoluzaložil novou Českou stranu národně sociální, která navzdory mnoha změnám jména existuje dodnes (byť v současnosti je minoritní). O rok později se Václav Klofáč stal předsedou nového uskupení. Pod jeho vedením strana především ostře vystupovala proti Rakousku-Uhersku, ale taky proti marxismu, židům a dokonce i proti sociální demokracii.
První politickou funkci Klofáč získal v roce 1901. Tehdy se stal poslancem Říšské rady. Post pak obhájil také v dalších volbách. Rakousko-uherským poslancem tak zůstal až do vzniku samostatného Československa. Na výraznější posty však tehdy nedosáhl – byl totiž velmi radikální, a tak neměl prakticky žádné spojence ani mezi dalšími českými stranami.
V odboji
Po začátku první světové války se Klofáč okamžitě zapojil do odboje. Udržoval kontakt s Čechy žijícími v zahraničí a dokonce i s ruskou diplomacií. Ještě v roce 1914 byl proto zatčen a krátce poté byl obžalován z velezrady. K soudu ale nedošlo, protože po amnestii posledního císaře Karla I. ho v červenci 1917 úřady musely propustit.
Zatímco byl politik původem z Německého Brodu ve vazbě, změnila se taky částečně politika národních socialistů. Ti začali intenzivně spolupracovat se sociálními demokraty. Klofáčovi to nevadilo, sám byl spíše levicově orientovaný. Vyhovovalo mu navíc, že sociální demokraté začali také vystupovat proti rakouskému mocnářství.
Na konci první světové války Václav Klofáč navázal styky také s Edvardem Benešem. Právě díky této spolupráci získal po vzniku samostatného Československa post ministra obrany. V této roli musel v prvních letech existence samostatného státu likvidovat například protivládní povstání v Sudetech nebo na jižním Slovensku. Ministrem obrany Klofáč zůstal až do roku 1920.
Prvorepublikovým senátorem
V následujících dvou dekádách působil nepřetržitě v senátu – většinou jako jeho místopředseda. I dál byl navíc předsedou národních socialistů. Stranu už na konci první světové války podporoval Edvard Beneš a částečně i prezident Masaryk – uskupení se proto stalo klíčovou součástí politického spektra první republiky. Na největší úspěch dosáhlo ve volbách v roce 1929. Tehdy získalo přes deset procent hlasů a ve vládě získalo ministerstvo zahraničí a taky rezort pošt a telegrafů.
Ve třicátých letech začal Václav Klofáč ve straně ztrácet vliv. Formálně sice zůstal jejím předsedou, politickou linii strany už ale určovali spíš mladší politici Hubert Ripka nebo Petr Zenkl. Klofáč ještě po podepsání Mnichovské dohody prosadil, aby většina jeho spolustraníků v prosinci 1938 vstoupila do nově vzniklé Strany národní jednoty. Až do března 1939 taky zůstal ve funkci senátora.
Poté co Němci prakticky ihned po okupaci nařídili rozpuštění Národního shromáždění i Senátu, opustil Prahu a odstěhoval se do Dobříkova u Vysokého Mýta. Tam také 10. července 1942 zemřel. Do odboje za druhé světové války se nezapojil.
