Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views :
img

Příběh chudého chlapce od Brodu: do školy chodil do jedenácti, pak ale vedl Rudé právo

/
/
/
339 Zobrazení

Kdybychom dnes žili před sametovou revolucí, příběh Filipa Dobrovolného – rodáka z vesnice Borová u Havlíčkova Brodu – by jistě mohl být inspirativní součástí učebnic dějepisu: narodil se v mimořádně chudé rodině a vlastní pílí se vypracoval až na post senátora a šéfredaktora Rudého práva.

Otec Filipa Dobrovolného – narozeného v roce 1880 – pracoval v malé textilní továrně jako řadový dělník. Ze svého skromného platu musel uživit celou rodinu. Ve volném čase se pak angažoval v dělnickém hnutí, které se ve druhé polovině 19. století rozšířilo i na území dnešního Havlíčkobrodska.

A Filip Dobrovolný zálibu svého otce zdědil. Na schůze tehdejšího sociálně demokratického hnutí začal v Přibyslavi pravidelně chodit ve svých pouhých 18 letech. A navzdory svému nízkému věku patřil na setkáních k nejaktivnějším a nejinteligentnějším.

Dobrovolný nejdřív s vynikajícím prospěchem absolvoval obecnou školu v rodné Borové (dnešní Havlíčkova Borová), později dva roky chodil taky do měšťanské školy v Přibyslavi, kam musel denně dvě hodiny pěšky docházet. Přestože měl údajně nejlepší prospěch ve třídě, musel vzdělání ve svých pouhých jedenácti letech ukončit a začít vydělávat. Nastoupil do továrny v rodné Borové, kde pracoval také jeho otec.

Navzdory svému nízkému věku i dlouhým a náročným pracovním směnám si však i dál od bývalých spolužáků a známých opatřoval učebnice a po večerech pravidelně studoval. Na sklonku 19. století si pak našel zálibu v Marxových a jiných levicových spisech.

Novinář a spisovatel – amatér
Kolem roku 1900 si Filip Dobrovolný našel dalšího koníčka. Začal – zpravidla takzvaně do šuplíku – psát různé črty či polemiky s politickou tematikou. Zároveň v regionálních týdenících sporadicky publikoval krátké povídky o životě tkalců.

Na živobytí to však rozhodně nestačilo. A tak dál pravidelně docházel do tkalcovské továrny. A pracoval tam až do roku 1909. Právě tehdy ho vedení sociální demokracie oslovilo, jestli by se nepřestěhoval do Prostějova a nenastoupil tam do redakce dělnického listu Hlas lidu. Pro Dobrovolného to byl splněný sen. Navíc si polepšil i finančně. Výdělek sice i dál neměl nijak vysoký, s platem v textilní továrně se to ale nedalo srovnat.

Texty Filipa Dobrovolného však byly na poměry tehdejších dělnických periodik velice kvalitní – jeho kariéra proto rychle postupovala. Už v roce 1911 působil v Hlasu lidu jako šéfredaktor. A pak ještě před vznikem samostatného Československa vedl dělnické noviny Slovácko, týdeník Zář nebo časopis Brázda, který měl hledat podporovatele socialistického hnutí na venkově.

Vysoké posty
Vrcholu kariéry však rodák z Borové dosáhl v roce 1921. Tehdy vstoupil do nově se formující komunistické strany a bezprostředně po jejím vzniku se stal šéfredaktorem Rudého práva. A ve funkci vydržel až do roku 1929. Během osmi let deník výrazným způsobem vylepšil. Tušil například, že čtenáře přiláká tím, že vylepší grafickou úpravu. Dobrovolný taky prosadil, aby Rudé právo vycházelo na velkém formátu (jeho listy byly až do sametové revoluce mnohem větší než je u dnešních novin běžné).

Kromě novinářské práce Dobrovolný stoupal taky v hierarchii komunistické strany. V roce 1925 se stal členem jejího ústředního výboru. O čtyři léta později však v kariéře Filipa Dobrovolného nastal první zásadní zlom k horšímu. Tehdy se totiž na stranickém sjezdu postavil Klementu Gottwaldovi a jeho podporovatelům (známým jako karlínští kluci), kteří chtěli, aby českoslovenští komunisté svůj program co nejvíc podřídili direktivám z tehdejšího Sovětského svazu.

A za toto rozhodnutí následoval trest: Dobrovolný byl odvolán z postu šéfredaktora Rudého práva a musel odejít také z ústředního výboru KSČ. Místo toho se stal řadovým senátorem, ve své nové funkci se věnoval zejména zemědělské politice. V tehdejším parlamentu však působil jen rok, v roce 1930 ve svých padesáti letech totiž zcela nečekaně zemřel.

Dvacet let poté Rudé právo v patetickém vzpomínkovém textu napsalo, že na pohřeb Filipa Dobrovolného přišly desítky tisíc lidí. Nejspíš to však byl výmysl angažovaných redaktorů. Jisté však je, že po Dobrovolném byla po únorovém převratu pojmenované jedna dnes už neexistující ulice v pražském Karlíně.

  • Facebook
  • Twitter